„Ten je nádherný! Je to stromovka?“ ozývá se z hloučku. Radka Musilová hbitě chytí holou rukou dlouhého hada za hlavoua vytáhne ho z kompostéru. „Ne, tahle je zrovna obojková,“ poznamenává a vrací užovku zpátky na místo. U několik metrů dlouhé zdi z čedičových kamenů pak všichni nakukují do skulin. I zde jsou úspěšní. Několik hadů si tu hoví v teplém stínu.

„Nadzvedneme ještě tuhle krytinu,“ zavelí muž a klackem nadzdvihává černý gumový materiál položený na vršku zídky. A objeví užovčí ráj. Jedna, druhá, třetí, šestá… Někdy leží sama, jindy jsou vedle sebe. Některé se hned pomalu plazí pryč, jiné hbitě mizí v dírách a další jen leží. Vědí, že jim neublíží.

Nadšenci jsou ve skutečnosti ekologové a přírodovědci. Do Osvinova, malé osady s necelou třicítkou obyvatel, dorazili za herpetoložkou Radkou Musilovou a Karlem Janouškem, ředitelem environmentálního institutu Srdce Poohří. Ten se věnuje ochraně užovky stromové, našeho největšího, ale zároveň i nejvzácnějšího hada. Právě Poohří je jeho baštou. „V Česku se vyskytuje pouze v Poohří, Podyjí a Bílých Karpatech,“ vysvětluje Karel Janoušek

Aktivní sousedka 

Na rozdíl od jiných druhů hadů je užovka stromová velmi aktivní sousedka. Zatímco místní si na užovky zvykli, protože společně žijí v těsném kontaktu stovky let, pro člověka zvenčí je to trochu neuvěřitelné uspořádání. „Užovka stromová žije takzvaným synantropním způsobem života. Žije blízko lidí a má z nich užitek. Člověk je pro ni signál dostatku potravy a úkrytů,“ vysvětluje Janoušek.

Pokud se člověk podívá na účty na sociálních sítích obyvatel Poohří od Klášterce nad Ohří po Stráž, narazí kvůli životnímu stylu užovek na bizarní situace. „Neustále lezou do koupelny. Kolikrát jsem nějakou ráno nachytala, jak leží v umyvadle nebo omotaná kolem lahviček se šamponem,“ popisuje Lucie Holubová z Klášterce nad Ohří. Výjimkou nejsou ani příspěvky o nechtěném nocležníkovi v posteli.

To Radka Musilová nevylučuje. „Ale úplně nejčastěji na ně narazíte prostě na kompostu, kde mají svůj klid. Užovka netouží po tom s vámi sedět u jednoho stolu,“ směje se. Na institut se lidé z okolí často obrací se žádostmi o odstranění návštěvníka z jejich obydlí. Někdy je to ale marný boj. „Volal nám pán, že mu nesplachoval záchod. Když otevřel nádržku, byla tam užovka. Přijeli jsme pro ni, odnesli ji pryč. Druhý den volal znova, užovka se vrátila na to samé místo,“ popisuje.

Některé historky svědčí až o užovčí zlomyslnosti. Třeba, když se stočí vedle cyklistické duše, a člověk spěchá a duši nutně potřebuje.

Had hospodáříček 

Na Moravě se jim dodnes přezdívá had hospodáříček. „Loví hlodavce. Fungují jako kočky a ještě je nemusíte krmit,“ vypráví předseda základní organizace Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř David Číp. Odpradávna zde lidé navíc věří, že vyhnání hada nebo jeho zabití přivede do domu neštěstí. Prací institutuv Osvinově ale není sbírat historky o užovkách, primární je monitoring a ochrana. „Užovky stromové z přírody rychle mizí. Mohou za to auta a tlak predátorů,“ vysvětluje Janoušek.

Lidé z institutu proto staví už zmíněné zídky a také líhniště, kterým říkají hadníky, chráněná místa obdélníkového tvaru, která tvoří vrstvy z tlejícího materiálu, koňského hnoje a pilin. V okolí Osvinova jich vybudoval institut už třicet, v každém se objeví až sto padesát vajec od různých samic. Hadníky plazi aktivně vyhledávají.

„Je to zvláštní. Stavíme je hlavně pocitově, na místech kde si myslíme, že by to mohlo fungovat. A zatím si každý našli,“ dodal Janoušek.