Spokojenější a méně náchylní k depresím. Výzkumy opakovaně ukazují, že právě takoví jsou lidé, kteří mají doma zvíře. Aktuální důkazy přinesla i studie, kterou si nechala vypracovat firma Nestlé Purina. Z dotazování mezi stovkami majitelů psů vyplynulo, že sami sebe vnímají jako výrazně šťastnější než lidé žijící bez domácího mazlíčka.

Už v roce 1982 zjistila americká lékařka Erika Friedmannová, že po infarktu myokardu má na přežití vyšší šance pacient, který vlastní domácí zvíře. V prvním roce po srdeční příhodě zemřeli mezi majiteli zvířat jen tři z třiapadesáti, zatímco u skupiny bez zvířat to bylo dvaadvacet z devětatřiceti. Mazlíček v tomto případě představoval silnou motivaci ke zotavení.

Dnes je animoterapie nebo také zooterapie legitimní léčebnou metodou, o jejíž účinnosti pochybuje jen málokdo. S pořízením domácího zvířete samozřejmě nemusíte čekat na okamžik, kdy se o vás pokusí první infarkt. Jeho přínos si můžete začít užívat kdykoli, stačí se rozhodnout a zajistit novému členovi rodiny potřebné podmínky.

Pes – přítel, trenér, terapeut

Váš život obohatí každé zvíře, nevyjímaje rybičky, cvrčky, obří šneky nebo hady. Všechna vám přinesou fascinující nahlédnutí do světa přírody, jejich pozorování spolehlivě sníží tepovku a odlehčí vystresované mysli. Pokud však hledáte kamaráda, který si k vám vytvoří skutečný vztah, nejspíš zvolíte psa nebo kočku. Každý z nich má svá specifika, která by vydala na celou knihu, každopádně se oba dokážou stát vnímavým a komunikujícím partnerem.

Chcete-li, aby na vás doma vždycky čekala bytost s otevřenou náručí, volba se pravděpodobně zúží na psa. Naši předkové ho domestikovali jako schopného pomocníka, jeho dnešní role se pak rozšířila i na psychologa, sportovního trenéra a životního kouče.

„Pes nikdy nesoudí a nikdy nelže,“ říká Zuzana Daušová, která jako cvičitelka a zakladatelka organizace Helppes zasvětila život hafanům všech plemen a velikostí. „Dokáže dávat bezpodmínečnou lásku a projevovat nefalšovanou radost z kontaktu se svými lidmi, umí uklidňovat, motivovat a být psychickou oporou.“ Azora ani Ťapku nezajímá, že jste se zrovna pohádala s manželem, v práci jste měla den blbec, máte nafouklé břicho a ze dřezu vám přetéká nádobí. Váš psí kamarád se tetelí blahem při pouhém tušení, že se vracíte domů a opět budete spolu. Takového přijetí se vám od žádného člověka na světě nedostane.

Co je pro někoho příjemným bonusem, může být pro jiného doslova otázkou života a smrti. Neuvěřitelnou moc psí lásky ilustruje příběh Zuzky, jedné z klientek organizace Helppes, která trpí Aspergerovým syndromem, středně těžkou úzkostně-depresivní poruchou a těžkou sociální fobií.

Už na základní škole se její potíže vystupňovaly natolik, že přestala docházet na výuku a školu absolvovala dálkově s pravidelným přezkušováním. „Z domu Zuzka vycházela pouze v doprovodu rodičů, ke kterým se tiskla a držela je za ruku, stres jí přinášelo i pouhé zazvonění domovního zvonku či telefonu,“ vzpomíná Zuzana Daušová. Naštěstí rodiče zjistili, že Zuzce velmi pomáhá styk se zvířaty, a rozhodli se požádat o asistenčního psa.

S jeho příchodem se začaly dít neskutečné věci. „Zuzanka se sama rozhodla chodit do školy. Díky psovi a vstřícnosti školy i celého okolí je dneska premiantkou třídy, do školy dochází pravidelně a ráda, zapojuje se i do školních olympiád. Je schopna bez potíží komunikovat s okolím, dokonce si splnila sen a nechala si udělat tetování. Musela si ho sama domluvit, musela na sebe nechat sáhnout cizího člověka. Jít do obchodu a vyzkoušet si oblečení, absolvovat školní praxe i exkurze, to všechno jsou dříve nemyslitelné věci, které teď Zuzka zvládá díky svému psímu parťákovi,“ uzavírá Zuzana Daušová s úsměvem.

Zázračné účinky psí přízně zná z vlastní zkušenosti i Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky. Někdy stačí pouhá přítomnost klidného a přátelského zvířete, aby se nemocnému člověku znatelně ulevilo. „Například lidem po úrazu či nemoci psi pomáhají aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, učení se, ale i chůzi a jemnou motoriku rukou a prstů,“ vypočítává fyzioterapeutka možnosti tzv. canisterapie neboli léčby pomocí psa. „Díky vyšší tělesné teplotě je pro člověka dotek psů příjemně hřejivý a pravidelné pohyby psího těla, které doprovázejí jeho dech, uklidňují a povolují svalové napětí. To se týká především dospělých po cévní mozkové mrtvici nebo spastických či předčasně narozených dětí.“

Spolu v dobrém i ve zlém

Mnoho lidí stále podléhá představě, že na psa je třeba mít velkou zahradu, případně s ním denně naběhat desítky kilometrů. To je zásadní omyl. Ano, jsou plemena, která ke své spokojenosti potřebují velký revír nebo dlouhé procházky, ale takových je menšina. Nejdůležitější „potravou“ pro každého psa je lidská pozornost.

„Psovi nezáleží na velikosti bytu ani zahrady, touží po kontaktu a společné činnosti s člověkem,“ vysvětluje Zuzana Daušová. „Pes žijící v garsonce, kterému se jeho páníček dostatečně věnuje, je nepochybně daleko šťastnější než zvíře žijící na obrovské zahradě, ovšem s minimálním kontaktem se svými lidmi.“ Většina psů s vámi ochotně půjde do kanceláře nebo na nudné pochůzky, jakýkoli společný program je totiž lepší než samota, byť na té nejkrásnější zahradě.

A tím se dostáváme k další výhodě, kterou při soužití se psem získáte. Budete nuceni dodržovat režim a ten dělá dobře téměř každému. Zejména starší lidé, kteří žijí osamoceně, nemají pro normální denní režim důvod. Odbývají pravidelné jídlo, cvičení i péči o sebe sama. Se psem je všechno jinak. Neexistuje, že byste za deštivého rána zůstali mátožně ležet v posteli a rochnili se ve své rozmrzelosti. Pes potřebuje vyvenčit. Chtě nechtě se musíte zvednout, obléknout a vyrazit do světa. A ruku na srdce – už jste se někdy z procházky venku vrátili v horší náladě, než jste odcházeli?

Rovněž večerní procházka má blahodárný vliv na nervy i kvalitu spánku. Zkuste si pořídit chytré hodinky a uvidíte, kolik kroků vás chlupáč přinutil nachodit. Možná si s ním občas půjdete zaběhat nebo si vyjedete na kole, a to by v tom byl čert, aby vám těch pár urputných kilogramů konečně neřeklo sbohem. Procházky do pejskařských lokalit navíc skýtají i další příležitost – vylézt z ulity a poznat zajímavé lidi.

Léčitelka s hebkým kožíškem

Soužití s kočkami bude vypadat úplně jinak. Zlí jazykové o nich říkají, že jsou falešné, to je však nespravedlivé obvinění. Kočky jen nenosí srdce na dlani a získat si jejich lásku a důvěru může nějaký čas trvat. Vlastně se v tomto ohledu mnohem víc podobají nám, lidem. Ani vy se neobjímáte na potkání s každým, kdo se na vás podívá. Nejdřív je nutné se trochu lépe poznat, což od člověka vyžaduje ohleduplnost, trpělivost a snahu. Vztah, který s malou šelmičkou navážete, pak ale může být nečekaně silný, a to z obou stran. Naučíte se rozeznávat jemné nuance kočičí komunikace a vytvoří se mezi vámi zvláštní spojení. Kočky velmi dobře poznají, když jejich dvounohého spolubydlícího něco trápí, ať už na těle, nebo na duši.

Jejich přízeň je něžná, nevtíravá a neskutečně konejšivá. „Na kočičí přátelství si musíte počkat,“ tvrdí učitelka Veronika, která se kromě své rodiny a tří kocourů stará také o kočky opuštěné, pro něž se snaží hledat nové domovy. „Jsou to zvířata s vlastní hlavou, málokdy projevují přízeň na požádání. Ale dovedou milovat velmi hluboce.“ Nad mýty o kočičí chladnosti a falešnosti Veronika jen kroutí hlavou. „Moji kocouři vítají každého z rodiny skoro jako psi, neutíkají dokonce ani před návštěvami. Jakmile si sednu do křesla, hned se ke mně nahrnou a musí se pochovat. Dokážou být až dotěrní,“ směje se. Z vlastní zkušenosti zná příběhy koček, které se nikdy nevzpamatovaly ze smrti svého milovaného člověka. Takovou lásku nelze zpochybnit.

Majitelé koček často říkají, že teprve s kočkou se z obydlí stane domov. Něco na tom je, protože zatímco psa si leckde vezmete s sebou, kočky většinou zůstávají doma, kam se k nim každý den vracíme. Je na tom něco hluboce uspokojivého. Když pak usednete na pohovku a zvířátko na vašem klíně spustí své charakteristické předení, je domácí pohoda dokonalá.

Právě předení je fenomén, který vědce nepřestává fascinovat. Ani v jednadvacátém století totiž nemají o jeho účelu zcela jasno. Jisté je, že vibrace, které při něm vznikají, snižují hladinu stresu a podporují hojení. Zvuk, který vychází kočce z hrdla při nádechu i výdechu, má frekvenci přibližně 25 hertzů. Úplně stejná zvuková frekvence se používá jako pomocná terapie při léčbě zlomených kostí, obnově šlach i koubů a hojení ran, neboť aktivuje regenerační schopnost tkání.

Blahodárné působení vibrací se uplatňuje například u seniorů bojujících s řídnutím kostí, nebo dokonce u astronautů NASA, kteří čelí stejným potížím vlivem pobytu na místech s nízkou nebo žádnou gravitací. Přestože léčivá moc předení je od přírody určena hlavně samotné kočce nebo jejím mláďatům, spokojená micka se o ni ráda podělí i s vámi. Hlazení kočičí srsti a naslouchání tichému vrnícímu motorku zázračně odplavuje stres a podle některých výzkumů i prodlužuje život.

Nenahraditelná škola

Chcete připravit své děti na život se všemi jeho radostmi i strastmi? Pořiďte jim domácí zvíře. S pejskem či kočičkou vaši potomci prožijí celý životní cyklus od narození až po mazlíčkův odchod. Společné hry zvednou děti od obrazovek počítačů a mobilů, přítomnost čtyřnohého parťáka je utěší, když se pohádají s kamarádem či sourozencem. Chlupaté ouško je vždy připraveno vyslechnout dětská tajemství a uchová je v naprostém bezpečí před vyzrazením.

„Hrou se psem si děti rozvíjejí motorickou činnost i fantazii,“ zdůrazňuje přínos domácího mazlíčka Iva Bílková. „Pes napomáhá sbližování se s okolím a podporuje komunikativnost, zajišťuje pocit ochrany, je důvěrník, kamarád a věrný společník. Při správném vedení umí pomoci třeba i se slovní zásobou nebo logopedickými vadami. Když pejska naučíte sednout si na vyslovení písmene R nebo štěkat na písmeno C a podobně, dítě tím motivujete správně vyslovovat a procvičovat, aniž by to vnímalo jako nucený trénink.“

Se zvířetem v domě navíc mohou děti poprvé zakusit pocit, že je na nich někdo závislý. Pes se sám nevyvenčí, nenaplní si misku a nenatočí vodu z kohoutku. „Děti, které odmalička žijí se zvířaty, se učí přirozenou cestou odpovědnosti a emoční zralosti,“ podotýká Zuzana Daušová. „Začnou totiž chápat, že potřeby jiného živého tvora mohou být důležitější než jejich vlastní, a tím se učí úctě k životu.“ Mít zcela na starost pejska je pro dítě samozřejmě příliš velké sousto, může však začínat se zvířátky menšího „formátu“. I králíček nebo křeček potřebuje pravidelně nakrmit, vyčistit bedýnku a nechat proběhnout.

Přestože přimět potomka k zodpovědnosti a pravidelnosti je někdy nelehký úkol, výsledek vám rozhodně stojí za to. Děti vyrůstající se zvířaty jsou podle výzkumů dříve soběstačné a snadněji se zapojují do kolektivu vrstevníků. Péče o zvíře jim totiž dodává pevnější sebevědomí a obecnou spokojenost se svým životem. Nepřekvapí pak ani skutečnost, že se mezi nimi vyskytuje méně případů užívání drog a páchání drobné kriminality. Zvíře má v rodině často významnou funkci „ledoborce“, když je třeba prolomit tíživou atmosféru po hádce. A to ani nemluvíme o tom, o kolik legračních situací se postará jak doma, tak na výletech.

Řešení pro alergiky?
Ani s diagnózou alegie nejste nutně odsouzeni k životu bez zvířecího společníka. V první řadě se podrobnými testy dopátrejte konkrétních alergenů, které vás ohrožují. Ne každý, kdo je alergický na kočky, musí být alergický na psy a naopak. Dále existují plemena, která jsou alergiky obvykle velmi dobře snášena. Ze psů k nim patří například pudl nebo jorkšírský teriér, z koček pak bengálka nebo Devon Rex. Řešením mohou být i bezsrstá plemena, třeba mexický naháč nebo sphynx. Na každý pád vás nemine častý úklid a pořízení čističky vzduchu, ale možnosti tu jsou.

V případě, že váš stav chlupáče (ani nechlupáče) v domě nedovoluje, pořád si můžete pořídit spolubydlícího z říše plazů. Děti si jistě oblíbí želvičku nebo chameleona, kteří se sice nemazlí jako pes a kočka, pořád je ale možné je pohladit, nakrmit a vnímat jejich živou přítomnost.