Mezi pomocníky z řad zvířat se řadí i koně. Hippoterapie využívá hřbet koně například pro nácvik správného sezení. Klient ale může klidně na koni i ležet, kleček nebo se opírat o balóny. Této léčebné metodě se věnuje i Zdeněk Jirásek z z obce Robousy na Jičínsku.

„Koním se věnuji od dětství, hipoterapii pak zhruba dvacet let. Ani nevím, jak jsme se k tomu dostali. Naší hlavní činností je kočárový sport, ale jednou jsem se rozhodli vyzkoušet něco jiného. Volba padla na hipoterapii a nás to začalo bavit a navíc jsme zjistili, že nám to jde. Už jsme u ní zůstali. Navíc jsme navázali spolupráci s bělohradskými lázněmi, kam jezdíme dodnes," říká chovatel, který na hipoterapii momentálně využívá tři z osmi svých koní. „Ne každý jedinec je na tuto terapii vhodný. Kůň musí být především klidný, nesmí kulhat nebo se bát lidí. Jeho hřbet pak musí být měkký a poddajný," vysvětluje Jirásek a dodává, že kůň žádný speciální výcvik pro hipoterapii nepotřebuje. „Musí to být v něm, jednoduše se s tím musí narodit. Já jsem absolvoval školení, když jsem s tímto začínali. Jinak máme k dispozici rehabilitační sestru, která má přímo kurz a ta na klienty během jízdy dohlíží. Pacient také musí mít doporučení od lékaře," upřesňuje.

Jak říká Jirásek, dříve se preferovalo cvičení v sedle. Od toho se ale už upustilo. „Žádná rehabilitační sestra nedokáže dát klientovi tolik, jako samotná jízda, kdy se nechá jenom unášet pohybem," konstatuje Zdeněk Jirásek a také upozorňuje, že práce s koňmi vás musí bavit. A to ať už věnujete hipoterapii nebo třeba jenom sportu. „Musíte to dělat naplno, mít to v srdci," uzavírá muž, který s kočárem jezdí i na svatby nebo pohřby.

Velmi populární je v dnešní době také canisterapie, kde se využívá pozitivního vlivu psa. Té se už téměř dva roky věnuje slečna Pavla, která se svým pětiletým toy pudlem Jackem pravidelně dojíždí do mladoboleslavské nemocnice, kde navštěvuje dětské oddělení. „Dostala jsem se k tomu náhodou, nějakou dobu jsem žila v zahraničí a po návratu jsem se tak trochu hledala. Napadlo mě, že bych svůj volný čas mohla využít pro něco užitečného. Proto jsem začala s dobrovolnictvím. I přesto, že už Jackovi v té době byli tři roky, bylo mi nabídnuto, abych to zkusila s ním. Jeli jsme tedy na ukázkovou hodinu, kde si mého malého neposedu všichni okamžitě zamilovali. A tak jsme začali s výcvikem, který jsme úspěšně zakončili zkouškou a získali osvědčení na canisasistenci," vzpomíná mladá slečna a doufá, že její slova budou třeba inspirací pro někoho dalšího. „Když se řekne canisterapie, hodně lidí si představí retrívra. Pravdou je, že to ale může dělat jakýkoliv pes. Je jedno jestli malý nebo velký, jestli začnete od štěněte nebo až, jako třeba my, na třech letech, Důležité je, aby vás váš čtyřnohý parťák poslouchal, nebyl agresivní nebo bojácný. A hlavně, aby jste si oba čas strávený u pacientů užívali," usmívá se Pavla.

Mezi další animoterapie patří také felinoterapie, léčebné využití kočky, ale také méně obvyklé a známé jako například ornitoterapie, tedy za pomocí ptactva. Můžeme také ale využít hospodářská nebo drobná zvířata jako například křečka nebo morče.