Mohutná hříva na hřbetě, díky které získaly své české druhové jméno, kontrastně pruhované tlapy, ohromné uši a přední nohy výrazně delší než zadní. Hyeny čabrakové se vzhledem řadí k nejvýraznějším šelmám. Dvojice těchto pozoruhodných zvířat nyní obydlela Pavilon šelem Joy Adamsonové. „Zatím jsou tu nově a na venkovní expozici si přivykají postupně,“ upozorňuje na velmi vzácný přírůstek zooložka Gabriela Linhart. Pro všímavé návštěvníky jde o naprostou senzaci; hyeny čabrakové chovají podle světové databáze ZIMS kromě Dvora Králové pouze dvě zahrady v Evropě. Mimo Afriku dalších pět.

„Jde o mladý pár, který harmonizuje. To je u dospělých hyen čabrakových v lidské péči dost výjimečné. Věříme, že vše bude podobně dobře fungovat i dál,“ doplňuje zooložka. Hyeny čabrakové mohou být v přírodě samotářské, případně se sdružovat do skupin i kolem 10 zvířat. „Samec je nomád, který se toulá pouští Kalahari a hledá samice, s nimiž by se spářil. Hyení matku naproti tomu občas doprovázejí i starší mláďata, která jí pomáhají s odchovem mladších sourozenců. Pokud se utvoří skupina, mohou v ní být být i další samice s mladými,“ vysvětluje Gabriela Linhart. Právě i ne zcela prozkoumaná socialita hyen čabrakových může být důvodem, proč se chov v lidské péči příliš nedaří. Spojování dospělých zvířat nezřídka končí vážnými zraněními. Samice jsou navíc v době odchovu extrémně citlivé na vyrušování.

Takřka dvouletá zvířata, která do Podkrkonoší zamířila z chovného centra v JAR a po absolvování povinné karantény se přestěhovala do veřejné části safari parku, si dobře zvykají. S rostoucími teplotami se dá předpokládat, že ve výběhu budou trávit stále více času.

Hyena čabraková žije na jihu Afriky, zejména v JAR, Namibii a Botswaně. Obývá suché, polopouštní i pouštní oblasti. Často ale zachází až na mořské pobřeží, kde se s chutí živí mršinami lachtanů či jejich mláďat nebo velrybami a dalšími mořskými živočichy. V nouzi nepohrdne ani kořínky, hlízami nebo divokými melouny. Samci jsou na rozdíl od jiných hyen větší než samice. Samec také vede nezřídka zformovaný klan tvořený i více dospělými zvířaty. V takové skupině se může množit i více samic, které kojí potomky vlastní i ostatních.

Příchod hyen čabrakových přináší pro zoologické nadšence světově jedinečnou možnost pozorovat na jediném místě všechny existující zástupce hyenovitých. Přímo vedle výběhů hyen čabrakových naleznou návštěvníci další raritu: hyenku hřivnatou. Těch je v lidské péči ještě menší počet než hyen čabrakových. „V přírodě jsou jakousi šelmí obdobou hrabáčů. Den tráví ukryté v norách a v noci se potulují za potravou, kterou tvoří takřka výhradně termiti. Vytvořit hyenkám vyhovující krmnou dávku je výzva, na kterou si troufne jen málokterý chovatel,“ říká Gabriela Linhart. Chov má i celou řadu dalších úskalí.

Tradičními obyvateli safari parku jsou hyeny skvrnité, které návštěvníci mohou pozorovat v novém rozlehlém výběhu areálu West Cape, a hyeny žíhané v Africkém safari Josefa Vágnera.

„Hyeny jsou nesmírně zajímavou skupinou šelem. Ač jde o malou čeleď jen se čtyřmi druhy, jde o zvířata s velmi odlišnými nároky, které jsou v některých případech chovatelsky mimořádně náročné. Jednotlivé druhy se od sebe liší velikostí, sociálním uspořádáním, skladbou potravy, způsobem rozmnožování i geografickým rozšířením. Společný je jejich ubývající stav v přírodě, stále ještě několik neznámých obestírajících způsob života a v neposlední řadě svérázně citlivá, poněkud introvertní, ale převážně mírumilovná povaha,“ vysvětluje Gabriela Linhart důvody, proč safari park usiloval o získání všech zástupců čeledi. „Pověst hyen je navíc poněkud pošramocena kvůli nepříliš dobrému obrazu v popkultuře. Panuje o nich řada nepravd a nesmyslných mýtů. Jejich obraz u řady lidí je velmi nepřesný a hyeny a hyenky jsou pro ekologické systémy naprosto nezbytné,“ dodává.

Hyenovití jsou na světě zastoupeni čtyřmi druhy šelem. Navzdory trochu psímu vzhledu jsou příbuznější kočkám a zejména cibetkám než psům.