Kdy ses o něm poprvé dozvěděl?
Poprvé jsem se s jeho tvorbou setkal v Oblastní galerii v Liberci. S klukama jsme chodili na kameny a vedle achátů, křišťálů…nás také zajímali trilobiti a amonitové schránky druhohorního moře. Nezajímal nás jen kámen jako minerál nebo zkamenělina, ale především nás fascinovala jeho kresba, skrytá geometrie… Brali jsme to tak, že nacházíme hotová umělecká díla neznámých autorů.
Nedaleko nás, kde jsme bydleli, u libereckého zámečku se nacházela budova Oblastní galerie. A tak když počasí našim výpravám zrovna nepřálo, šli jsme za uměním. Většinou jsme neplatili, a tak jsme tam trávili celkem dost času. Tam jsem se poprvé setkal s grafikou Oldřicha Hamery. Našli jsme v nich právě tu skrytou kresbu … Pak jsem na ty "obrazy" zapomněl… Ale jak to tak bývá někdy se ti příběh opět propojí.

Kdy se ti ten příběh znovu propojil?
Když jsem nastoupil v novopacké Klenotnici, kde jsem měl na starosti drahé kameny a zkameněliny a také medijní kresby, tak jsem se díky tehdejšímu řediteli muzea Mílovi Bařinovi s jeho strukturální grafikou setkal podruhé. Dělal jsem tehdy festival alternativní kultury Muzika Paka a Míla mi tehdy řekl, že by mne "tohle" mohlo zajímat. Ukázal mi katalog strukturální grafiky, monotypu Oldřicha Hamery. Zdálo se mi, že jsem to již kdysi viděl, byl to můj zapadlý záznam z dětských let…

A tak jste udělali výstavu?
Ano, výstava "Kameny, Hamera, Mácha" se uskutečnila v Suchardově domě v květnu 1998. Pomáhal jsem tehdy s realizací, bylo to náročné… Zvlášť polední pauza "na polívčičku" na "Baráčku". Tehdy poslouchala celá hospoda a Olda vyprávěl… Jak se seznámil s Bohumilem Hrabalem, jak skrze svou tetu potkal grafika Vladimíra Boudníka, který ho později seznámil se strukturální grafikou, a jak do jeho života vstoupily "obrazy" skryté v přírodě, především ve struktuře kamenů.

To ho okolí Nové Paky muselo zajímat?
Taky jsme hned druhý den  vyrazili do krajiny… Tam jsem teprve pochopil, jak své obrazy vidí… Mnohovrstevnatá struktura zdejší krajiny, která jakoby se odrážela nejen ve zkamenělinách, achátech, jaspisech…ale i v medijních kresbách ho fascinovala svou skrytostí, vyladěním přirozených odstínů… Stáli jsme uprostřed přírodní galerie. "Je to všude kolem nás", utrousil… "Musím se sem ještě vrátit…"

Došlo k dalšímu setkání?
Po mnoha letech přijel Olda za Mílou a za mnou podruhé, aby se prošel po zdejší červenici. Obdivoval jsem jeho životní energii, s jakou se vrhá do dalších setkání a projektů. Jednou mi řekl, víš, na smrtelném loži jsem ležel už několikrát, ale nechtěli mne nahoře ani dole, a tak jsem zůstal tady…

A tehdy vznikl ten nápad? Jak to proběhlo?
Ano, o letošním létě jsme se dohodli, že Olda řekne něco ze svého příběhu studentům soukromého Gymnázia v Hořicích. Popřípadě to doplní spolu s kunsthistoričkou Evou Čapkovou o výtvarný workshop.
A tak se i stalo v pondělí 30. října. Nejdřív proběhla prezentace jeho příběhu, pak posezení se studenty a setkání s jeho strukturální grafikou. Bylo o čem mluvit, vždyť v Oldově příběhu se objevují různá setkání (nejen Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník, ale i Jiří Kolář, Egon Bondy či Ivan Martin Jirous…) A skrze jeho tvorbu k nám hovoří Karel Hynek Mácha, Josef Váchal, Ladislav Klíma…  Stačilo se jen zaposlouchat. Olda nám pootevřel nejen ten svůj příběh, ale také příběhy výtvarníků a literátů skrze své Dílo.
A nakonec po obědě proběhl výtvarný workshop.

Takže se to povedlo?
Domnívám se, že ano. Skrze jeho tvorbu ucítíš přesně to, co o ní kdysi napsal Bohumil Hrabal, který ho bral jako svého "adoptivního syna":

„V Hamerových monotypech lze vystopovat mokrost jeskyní, ve kterých bydlí macarát, zápasy mikrobů a plísní, vůni slisované fauny a flóry hornických šachet, kde kape ze stěn a v koutě se lesknou změtené dráty a kabely. Avšak téměř v každém Hamerově monotypu je trilobit, ten krásný pozdrav z prvohor, otisk, které se podobá lidskému kostlivci, rozdrcenému hornickému kahanci, šněrování husarského kabátce, trilobit jako Hamerův podpis a znělka, která obloukem přešla do barrandovských skal a odtud do Hamery a přes jeho ruce do grafiky.“