„Nechtěl bych být v současné době v roli učitele. Doba je velmi složitá. Pokud jde o pololetní hodnocení, není vlastně co hodnotit, protože na většině škol ani řádná výuka nezačala a pokud ano, tak fungovala jen v řádu několika dnů,“ míní.

Učitelé se podle Oldřicha Suchoradského snažili v této době využít čas k učení zameškaného obsahu, než aby se věnovali hodnocení žáků a zkoušení. „K spravedlivému hodnocení nemají proto dost podkladů a posuzovat jen na základě distanční výuky prostě nelze, protože plněné úkoly jsou jistě zkreslené rozdílnou pomocí rodičů či sourozenců v rodině,“ domnívá se pedagog.

Jako jedině spravedlivé považuje hodnocení za uplynulé pololetí zrušit. A pokud žáky hodnotit, tak slovně. „Ale ne znalosti žáků a studentů, ale jejich přístup k výuce, k plnění zadaných úkolů, rozhodně ne nějakou odvedenou kvalitu vědomostí,“ doporučuje.

Pokud jde o distanční výuku jako takovou, podle Oldřicha Suchoradského její kvalitu velmi ovlivňují technické možnosti a kvalita vybavení na straně studentů, ale i učitelé. Významnou roli tu hraje i praxe v používání komunikační techniky na obou stranách. Pro učitele to byl a je velmi těžký úkol, i když na něj byli předem na mnoha školách připravováni. A oni to zvládli velmi rychle a na požadované úrovni.

„Mám v rodině několik učitelů, kteří nyní aktivně vyučují tímto způsobem a věřte, že to je náročné nejen po stránce jejich technických schopností, ale zvláště velkého časové zaneprázdnění,“ pokračuje.

Jako celek je podle Oldřicha Suchoradského distanční výuka způsob pouze doplňkový. „Zkusil jsem si ji i jako učitel-senior, když jsem několik měsíců v Hradci zastupoval na jedné ze škol a zadával žákům domácí úkoly přes internet. Překvapilo mne, jak nedostatečně byli na tento způsob komunikace připraveni a že tento „moderní“ způsob učení je málo zaujal.“

Střední průmyslová škola Otty Wichterleho poskytuje v Hronově vzdělání studentům strojírenských a elektrotechnických technologií, v Červeném Kostelci funguje centrum textilních technologií a oděvní tvorby a ve Velkém Poříčí se věnují propagační tvorbě a polygrafii.

V posledních dvou školách se v úterý a ve středu sešli při talentových zkouškách uchazeči o studium.

„Zájem dětí je u talentových oborů o něco větší než v letech minulých. U grafiků v Poříčí máme momentální převis, u oděvní tvorby v Kostelci naplněnost není,“ přiznává ředitel.

Dostáváme se k otázce pololetního hodnocení studentů. „Myslím si, že na střední školu patří známkování. Všichni naši učitelé byli na začátku školního roku poučeni, aby měli dostatek podkladů pro hodnocení,“ odpovídá ředitel.

„Neskrývám, že situace je mnohem složitější, ale nemyslím, že by měl být se známkováním problém,“ dodává.Paní Hana z Trutnova pracuje z domova, kde se postupně střídají u počítačů její synově, deváťák Šimon a středoškolák Jan.

„Je to pro celou rodinu velmi náročné, někdy si už zoufám, nemám klid na práci, “ přiznává. „Jéžiš, on si tady pustil hokej, copak já tady můžu přemejšlet,“ láteří na jednoho z potomků.Známkovat v pololetí je podle ní nesmysl a slovním hodnocením není nijak nadšená.

„V mnoha předmětech nemají kluci známky, navíc v nich nemají ani on- line výuku. Odborné předměty, to je děs,“ postěžovala si a podotkla, že pro mnohé by bylo asi zajímavější, kdyby učitelé ohodnotili sami sebe. V jejich přístupu k distanční výuce totiž vnímá velké rozdíly.

„Některý pedagog se snaží a věnuje se jim i ve svém volném čase, ale takových je opravdu jako šafránu,“ tvrdí.

Desetiletý Matěj z Jičína by své učitelce dal na vysvědčení jedna mínus. „Místo toho, aby nám látku pořádně vysvětlila a ukázala v knížce, tak nám pustí video, tak to pak z toho mnohdy nepochopíme. Kdyby nám to vysvětlila podle knížky, tak to bude lepší.“

Sám sebe by ohodnotil dvojkou, za snahu a za učení. Hodně se prý hlásí, ale někdy odpovíš trošku jinak než chce paní učitelka.Šestiletá Eliška by paní učitelce dala podtrženou jedničku, někdy totiž na děti zvyšuje hlas!