Vody protrhnuvše násyp vléčné dráhy a převalivše se přes hráz rybníka, v okamžiku zatopily celou vesnici. Příval byl tak náhlý, že obyvatelé nemohli se ani útěkem zachrániti. Před dravým živlem utekli na půdy, na střechy, na stromy; zoufalé volání o pomoc zaznívalo do hukotu valících se a vše ničících proudů. Chvíle, které obyvatelstvo prožívalo, byly děsné; výjevy nevylíčitelné odehrávaly se před očima hrdinných ochránců života a ohromeného obyvatelstva.

Z 81 domků bylo 44 ihned zaplaveno vodou úplně, 6 domků sbořeno, 13 polosbořeno, utopilo se mnoho drůbeže, 70 kusů hovězího a vepřového dobytka a 50 rodin octlo se rázem bez přístřeší.
Co nejsmutnějšího při tom jest, že i 9 lidských životů padlo dravému živlu za oběť.

Stavení zničena byla těmto majitelům:
p. Fr. Černý, pí. Mar. Srhalová,
p. Fr. Kulhánek, p. Jos. Pražák,
p. Václ. Kareš, p. Jos. Hnojil,
p. Jos. Hlavatý, p. Jos. Kulhánek
p. Václ. Poláček, p. Václ. Ruml
p. Jos. Kulhánek, obecní domek
p. Jos. Horák

Při této katastrofě zahynuli:
Frant. Černý, domkář, který zahynul tím způsobem, že pro příval vody nemohl utéci. Našel se v domku utopený a v sutinách. Byl stár 60 roků.
Anna Kulhánková, 60 roků stará, manželka Frant. Kulhánka, rovněž v sutinách domku našla smrt.
Marie Pražáková, 30 roků stará, manželka Josefa Pražáka, zahynula rovněž v dravých vlnách se svým synáčkem Josefem, který byl druhého dne nalezen čtvrt hodiny pod vesnicí. Pan Jos. Pražák utekl na půdu, chtěje ji zachránit, ale zachránil pouze dcerušku 11 roků starou.
U Jar. Včeličky, čp. 58. utopila se tetička jejich Barbora „Vejsárková" s 2 malými dětmi p. Včeličky.
Frant. Pekárek, tulák zůstával v obecním domku; utopil se a voda jej odnesla asi 200 m, kde druhého dne byl nalezen.

Pohřeb všech těchto nešťastníků konán byl v úterý dne 14. září 1909 za ohromného účastenství občanstva okolních obcí. Mrtvoly uloženy byly na obecné váze a v den pohřbu na společném voze – valníku, odvezeny na hřbitov cerekvický. V den pohřbu zastaveny byly v Hořicích továrny a dělnictvo zúčastnilo se pohřbu.

Záchranných prací zúčastnil se hasičský sbor z Cerekvice; z nich uznání a pochvaly zasluhují p. Josef Nepilý, truhlář v Cerekvici a p. Fr. Hlavatý. Rovněž statečností vynikl p. Jan Smrž, četnický strážmistr z Cerekvice. Ihned po katastrofě utvořeno bylo „pomocné komité" za předsednictví p. Dr. Ant. Machka, obv. lékaře z Cerekvice.
Celková škoda tehdy učiněná činila 863.488.- K.
Škoda způsobená v Třebověticích činila 337.342.21 K.

Vážnost doby pochopil Dr. Boh. Pecka, okres. hejtman v Nové Pace, který ve všech okres. hejtmanstvích v Čechách zahájil sbírky pro zmírnění bídy a neštěstí těchto ubožáků. Sbírky vynesly celkově 55.000.-Kor. Poskytnutí subvence okresní a zemská činila 52.000.-K. Z prostředků státních (císař.) věnováno 10.000 Kor.

Zničené budovy byly postaveny r. 1910 na vyvýšeném návrší; lid nazval nově zastavené místo „Zbuzany". (to dle písně, která v té době byla v oblibě… „U nás ve Zbuzanech..")

Zahrazení potoka třebovětického:
(Dle informací p. ing. Karla Hudíka, lesního komisaře v Praze.)

Dne 12. září 1909 strhla se v povodí potoka třebovětického průtrž mračen, která přivodila ohromnou katastrofu v obci třebovětické. Proto nařídilo bývalé c.k. ministerstvo orby ve Vídni výnosem
ze dne 26. září 1909 č. 35.305 c.k. lesnickotechnickému oddělení pro hrazení bystřin, odbor Král. Vinohrady, aby vypracovalo podrobný projekt na hrazení potoka třebovětického. Tento byl zaměřen
a vypracován komisařem lesní inspekce p. ing. Jaroslavem Bartošem v r. 1910 a celá trať přezkoumána na místě lesním komisařem p. ing. Frant. Součkem.

Lesnicko-technické oddělení pro hrazení bystřin, odbor Král. Vinohrady zaslalo přípisem
ze dne 29.1.1920, č. 83/XVI.B zemské správě politické v Praze detailní projekt na zahrazení třebovětického potoka v okrese hořickém se žádostí, aby o něm zavedeno příslušné vodoprávní řízení
a vydáno rozhodnutí o přípustnosti tohoto projektu a vyvlastnění potřebných pozemků.

Vyhláškou ze dne 29.2.1920 č. 7-273/2 ai 1919 č. z. spr. pol. 58.725 ai 1920 zavedla zemská správa politická v Praze o tomto projektu na základě předpisů § 42, 83 a 84. zákona o vodním právu
ze dne 28. VIII. 1870 č. 71 z.z., jakož i po rozumu §§ 12. a 13. zákona ze dne 30. VI. 1884 místní komisionální šetření a jednání na den 13. dubna 1920 v Třebověticích. Při vodoprávním řízení
dne 13. V 1920 byl shledán projekt ten účelně řešeným a veřejně prospěšným.

Již v prosinci r. 1919 byla ustavena stavební správa pro třebovětický potok se sídlem na Král. Vinohradech a jmenován stavebním správcem lesní rada p. ing. Ferdinand Lifka. Zároveň jmenován místním správcem stavebním v Třebověticích lesní praktikant p. ing. Pražan.

Začátkem května předal p. ing. Ferd. Lifka stavební správce lesnímu radovi p. ing. Milánu Boučkovi;
1. červencem 1920 odstoupil p. ing. Pražan, byv. přeložen za profesora lesnické školy v Jilemnici
na Moravě. Koncem srpna byl pověřen místní správou v Třebověticích lesní praktikant a později lesní komisař p. ing. Karel Hledík, za jehož dozoru také práce byla dokončena.

S prací bylo započato v lednu 1920. Tehdejším stavebním dozorcem byl p. Václav Šorka. Práce od ústí třebovětického potoka do říčky Bystřice až do km 0.4 byla dosti obtížná pro mokré a nestálé počasí jarní. V červnu 1920 byl povolán zkušený stavební dozorce p. Štěpán Fratina, za něhož se vykonala nejtěžší práce. Od km 0.4, kde začíná trať se kroutiti mezi stavení nebylo více možno použíti otevřeného krytu jako v dolejší části, nýbrž s břehy opevněnými a sice až do km 0.550 s plochou dlažbou na sucha /:2:1:/ a od km 0.550 zdě na cementovou maltu se sklonem 1.5. V roce 1920 se pracovalo až do 8. prosince. V roce 1921 od 25. května do 14. listopadu. Trať samotná je 880 m dlouhá, koryto otevřené 2 m hluboké a 2 m ve dně. Část s plochou dlažbou 4.0 m a kolmo 1.4 m hluboká. Od km 0.550 jest koryto ve dně 4.5 m a kolmá výška pevných zdí 1.6 m.

Větší stavby jsou 2 mosty, z nichž jeden železobetonový na zatížení 18ti tun a přepad. Původní silná rybniční hráz byla protržena a 50 m šířky otvor přepažen třetím mostem.

O patřičná stavidla bylo postaráno. Po ukončení práce byl propuštěn nadržený rybník dne 2. listopadu 1921, aby byl viděti účinek. Při tom shledáno, že voda stoupla v novém korytě /:veškerá stavidla otevřena:/ na 1.40 m výšky při největší rychlosti 2.8 m za vteřinu. Aby proběhla vodní vlna celou 880 m dlouhou trať, bylo zapotřebí 11 minut 25 vteřin.

Veškeří dělníci a řemeslníci, kteří na podniku tom byli zaměstnáni, pocházeli z nejbližšího okolí třebovětického. Stavební správa může dáti pochvalu, že všichni zaměstnaní vždy ochotně splnili veškeré dané rozkazy. I obecenstvo se po celou dobu stavby chovalo ochotně a přišlo vstříc ve všem.
Ovšem i při tomto blahodárním podniku, našli se odpůrci. Jeden občan /J.H. čp. 72./, který byl sveden neblahými rádci, stavěl se proti zabrání pozemku. Ovšem po rozhodnutí úřadů potřebný pozemek odstoupil.

Tím dokončen velice blahodárný projekt, který jest skutečným dobrodiním pro obec a okolí.    kroniky obce