Obdélníkový plátěný prapor o rozměrech 133 x 81 cm je koncipován v tmavě modré a bílé barvě s lemováním zlatou dracounovou šňůrou. Plocha aversu je tvořena vnitřním bílým obdélníkem, v němž je našitá modrá silueta lyžaře letícího nad symbolickým ztvárněním zvlněné krajiny Jičínska, v níž dominuje kopec Zebín s kapličkou na vrcholu. Bílou plochu s lyžařským výjevem lemuje široký modrý pás v dolní části s nápisem Z. K. JIČÍN ze zlatého dracounu.

Revers praporu je rozdělen do tří obdélníků stejných rozměrů. V pravé části je situován obdélník svisle a jeho plocha se skládá ze střídajících se bílých a modrých pruhů. Levá část je rozdělena na dva vodorovné obdélníky, nahoře modrý a dole bílý. Prapor je horní podélnou stranou zavěšen pomocí tmavě modré hedvábné šňůry na dřevěné žerdi o délce 150 cm se soustruženými kulovitými koncovkami.

O době jeho vzniku se nedochoval žádný záznam, můžeme tedy předpokládat, že pochází z 30. – 40. let dvacátého století, respektive z doby po roce 1931, kdy byla ustavena nová organizace s názvem Zimní klub Jičín. Později, zřejmě v poválečném období, došlo k vystřídání tmavě modré barvy za světle modrou, kterou pak přebírají také lyžařské odbory nástupnických organizací.

Vznik a historie
Historie Zimního klubu Jičín se začala psát těsně před začátkem zimní sezóny 1931/1932. V té době se dohodlo předsednictvo zimního odboru Sportovního klubu Jičín na osamostatnění se od mateřského klubu, který více podporoval letní sporty – atletiku, tenis, ale především fotbal. Zvolili nový název více zohledňující náklonnost k zimním radovánkám, tedy Zimní klub Jičín.

Ustavující schůze ZK Jičín se konala 4. prosince 1931 za předsednictví prof. Vítězslava Hejduka a členové schválili nově sepsané stanovy klubu z 29. října téhož roku. Kromě lyžařské sekce sdružoval klub také sekci bruslařskou a sekci kanadského hokeje.

Nově ustavený klub pokračoval v zaběhnutých podnicích zimního odboru. Pořádal sjezdový závod na Táboře (první ročník se konal v roce 1929) i nově zařazený podzimní přespolní „Běh lipami" na trati dlouhé 4 km. Původně byl pouze závodem pro lyžaře a další sportovce ZK Jičín, od roku 1934 byl závod otevřen pro sportovce z jiných sportovních oddílů a vojenské posádky, a to pro zvýšení brannosti a k propagaci sportu. Součástí lyžařského závodního kalendáře se staly také štafetové běhy Přebor města Jičína a Přebor místních škol, ale i jiné lyžařské podniky. Klub často pořádal lyžařské a sáňkařské zájezdy na Tábor, do Jizerských hor a Krkonoš.

Závodníci ZK Jičín se pravidelně umisťovali na předních místech závodů pořádaných dalšími jičínskými sportovními organizacemi (Tělocvičná jednota Sokol, Klub československých turistů, Skauti ad.), ale také v závodech pořádaných Svazem lyžařů Republiky československé (SLRČ), jehož byl jičínský klub členem.

Pro bruslaře a hokejisty se předsednictvu ZK Jičín podařilo získat pronájem kluziště na rybníku Kníže a od roku 1932 také louku u sv. Václava. Louka u sv. Václava bývala zaplavená mělkou vodou, která rychle zamrzla, a brzy, dříve než na rybníku Kníže, se vytvořil dostatečně silný led pro bruslení. Kluziště označované jičínskými bruslaři jako „Václavák" zde do roku 1932 provozoval jičínský odbor Klubu československých turistů, ale staral se o něj pohodný Vagenknecht z nedalekého Šibeňáku, který využil nezájem KČST a zařídil si z kluziště výnosný podnik. Proto se s předáním louky nechtěl smířit a došlo až na soudní příkaz a policejní zákrok.

Zánik sloučením
Bruslení mělo v ZK Jičín velký význam. Klub pořádal oblíbené karnevaly na ledě pro děti i dospělé, které mívaly hojnou účast maskovaných bruslařů i přihlížejících diváků. Postupně ale podpora bruslařských sportů slábla. Hokejový odbor zůstal součástí ZK Jičín až do roku 1936, kdy hokejisté přecházejí zpět pod Sportovní klub Jičín. Bruslařský odbor přechází zpět pod SK Jičín v roce 1940. ZK Jičín tak nadále sdružoval pouze lyžaře, a to až do roku 1948, kdy se ZK Jičín sloučil s Tělocvičnou jednotou Sokol v rámci první vlny sjednocení tělovýchovy.    Hana Macháčková