Však začátek večera byl v Židovské škole. Z Izraele přijel Gabi Loebl, potomek jičínské židovské rodiny Gutů a vyprávěl. Přiznal, že jeho čeština není perfektní. On se totiž narodil v Izraeli. Jeho návštěva svědčí o úžasné vazbě k zemi předků. On i jeho děti mají izraelské i české občanství. Podobně, jako mnoho dalších. „Doma v Izraeli se mluvilo česky. Když jsem přišel do školy, neuměl jsem slovo izraelsky“.
Jeho maminka pracovala před okupací v obchodě, tam se musela naučit psát na stroji a to jí zachránilo život. V Terezíně psala v úřadě a tedy nemusela do dalších transportů, které většinou znamenaly smrt.
Bylo úžasné, jak pan Loebl pátral po osudech své rodiny. Jak nosí ssebou fascikl obrázků a jiných dokumentů, který pečlivě opatruje. I tady jím listoval a ukazoval přítomným. I Jičíňačky pomohly mu v pátrání. Přesto své povídání uzavřel: „Mám otázky, na které nedostanu odpověď.“
Příběhy proti smutku. Tak se jmenuje Zastavení nad moudrosti zbožných Chasitů, které předvedl spolek VaTiMaJiVa z Podkrkonoší. Tři muži, dvě ženy, klávesy a klarinet. Scházeli se a scházejí, aby nastudovali a předvedli Příběhy, proložené židovskými písněmi v originále. Nastudovali na základě knihy Elie Wiesela, nositele Nobelovy ceny. Není to jedno z mnoha divadelních vystoupení souboru. Paní režisérka Magdalena Jarošová učí na ZUŠ Vrchlábí. Přemluvila své přátele, z podhůří. Ne, nejsou to židé. Katolíci, čeští bratři, sympatizanti. Někteří mají židovské předky. Vystupují už rok, ne často. V různých kostelích, bez ohledu na víru.
Montáž citátů z Wieselovy knihy, proložené zpěvem židovských písní v originále – v hebrejštině. Chasidé umí být vtipní, své názory vyjadřují pomocí příběhů. Chasidé? Jedno z hnutí v židovských dějinách. Chasidismus: „Máš všechno, co potřebuješ, jenom jiskru nemáš.“
Bomumír Procházka
