O církevní stánek pečuje už třicet let farář Josef Kordík, právě díky jeho iniciativě se podařilo románský skvost zachránit.

Železnici zachráníme, Úlibice necháme spadnout

V roce 2015 vlivem velkého sucha začala na kostele praskat vnitřní omítka, klenba i hlavní zdi. Farář Kordík začal okamžitě jednat. Stavbu zkontroloval statik a rozjela se mašinérie zpracování dokumentace. V roce 2017 byla zahájena první etapa oprav zpevněním stropu, kdy bylo nutné přidat ke dřevěným krovům dva ocelové, klínkovalo se a spárovalo.

„Přitom nám spadl velký kus omítky poblíž varhan a bohužel zasáhl i nástroj, který byl po generální opravě. Jeho zakrytí poškození nezabránilo,“ povzdechl si farář. Hudební nástroj naštěstí opraví varhanáři příští rok v srpnu za 120 tisíc korun, farnost žádá kraj o padesátiprocentní dotaci.

V roce 2018 začala oprava trhlin ve zdech, vyměnila se čtyři táhla na stropě a pokračovalo stehování trhlin uvnitř i vně kostela. V letošním roce následovala renovace opravou omítky a vymalováním.

„Je potřeba provést restaurování stropu, dokončit prostor pod věží a přemístit elektroměrnou skříňku a opravit hromosvody,“ sčítá další investice farář Kordík.

Náklady na opravu železnického kostela dosáhly částky tří milionů korun. Dva miliony přitom činily dotace státu, kraje a města, jeden milion představoval dar od dobrovolníků.

Farář se z této úžasné částky radoval. „Byli i tací, kteří do opravy kostela vložili jednorázově padesát tisíc korun,“ pochvaloval si štědrost lidí.

Farář Josef Kordík má ve správě pět kostelů, na jejich záchranu ovšem nemá vyčleněné žádné prostředky. Pachtovné je ročně 200 tisíc korun, ze sbírek se vybere kolem sta tisíc.

„Z toho se kostely nedají opravit,“ soudí Kordík.

Konecchlumský kostel přitom nechala opravit částečně na své náklady zdejší obec, která už léta usiluje o převedení stavby do svého vlastnictví. Lužany mají renovovaný kostel díky iniciativě obce. V Železnici zajistil opravy farář Kordík.

Úlibický kostel je v havarijním stavu a podle Kordíka půjde k zemi. Žádní věřící sem na mše nedocházejí, obec stavbu nechce. Na opravy nemá církev prostředky a obec nemá zájem získat stavbu do svého vlastnictví.

Dalším ohroženým stánkem je kostel v Radimi, který se rozpadá rovněž kvůli seschlému podloží. „Podloží se sesychá a zdi praskají, během poslední mše tam spadlo kus omítky. Je to ještě horší než v Železnici,“ varuje Kordík, který opět oslovil statika, aby pomohl zpracovat dokumentaci a kostel se začal opravovat.

„Už mě to vysiluje, jednání s úřady a některými firmami jsou nekonečná a zbytečně komplikovaná.“

Farář ví, o čem mluví. S úřady a památkáři se chytil do křížku i při záměru instalovat v železnickém kostele skleněné vitráže. Ty nechal zhotovit na své náklady. Na jednu stranu kostela chce umístit české významné svaté jako sv. Ludmilu, sv. Jana Nepomuckého, sv. Anežku Českou, sv. Zdislavu. Naproti českým světcům se bude skvít například Matka Tereza, Edith Steinová, Maxmilián Kolbe, sv. František.

Vitráže navrhl Ivan Komárek a zhotovil Bohuslav Polanský. Dvě vitráže navrhla vnučka malíře Vladimíra Komárka.

„K jejich instalaci potřebuji výkres technického řešení s kulatým razítkem, tak snad se mi podaří vitráže do kostela osadit v roce 2021,“ doufá jednasedmdesátiletý církevní hodnostář.