Cenu převezmete od samotného ministra školství Petra Fialy. Jak vám tato novina byla sdělena?
Asi před měsícem o tom paní ředitelka Jaroslava Komárková hovořila a nadhodila to na poradě. Řekla, že mě a moji kolegyni paní Čejkovou navrhla. Už jen to mě hodně potěšilo.

Že ministerstvo s nominací souhlasilo, jste se dozvěděla vlastně jen před pár dny?
Ano. Během jarních prázdnin. Ale protože jsem byla na horách, dozvěděla jsem se vše až po návratu. Stala se taková věc, že po příchodu do školy jsem byla snad jediná, kdo o tom ještě neměl ani tušení.

Tudíž vám všichni gratulovali, přáli a vy jste se jenom divila?
Ano. Paní ředitelka jásala, měla velikou radost. Nikdo to nečekal, protože ocenění jedné školy dvakrát za sebou, je nebývalé. Zkrátka se zadařilo.

Když říkáte podruhé, tak loni byl oceněn kdo?
Právě moje kolegyně, učitelka Věra Čejková.

Jaké byly vaše bezprostřední pocity?
Nejprve mě potěšila už jen nominace. Jenomže teprve až když si člověk přečte seznam toho, co s dětmi dokázal, teprve pak mu dojde, že udělal velký kus práce. Když čas běží a míjí jeden školní rok za druhým, moc nevnímáte úspěchy v soutěžích i jinde. Teď například mně žačka udělala radost tím, že složila přijímačky na pražskou konzervatoř, loni se Kuba Kazda, kterého jsem vedla od první třídy, dostal do Prahy na Konzervatoř Jana Deyla. Člověk si řekne, no, tak přeci jen jsou za mnou stopy vidět.

Jak dlouho vlastně působíte na jičínské ZUŠ?
Více než třicet pět let. Jsem tu od začátku své kariéry. Dříve jsme se samozřejmě nejmenovali ZUŠ, nastupovala jsem na Lidovou školu umění. Původně jsme sídlili na druhé straně náměstí, kde je dnes K-Klub. Začínala jsem u ředitele Milana Ročka. Teprve potom se škola přemístila na zámek. Od té doby jsme tady.

Jste tedy pravděpodobně spokojená, že?
Určitě. I když musím říct, že jeden čas na mě přišla taková, jak bych to řekla, myšlenka, že člověk by měl čas od času změnit pracoviště. Byl jakýsi pocit opotřebování. Měla jsem zaječí úmysly, ale překonala jsem je a jsem tomu ráda, protože mě dnes práce hodně baví. Uvědomila jsem si, že mladí lidé mě nabíjejí a že v člověku zpomalují stárnutí.

Kolik máte teď žáků?
Základní úvazek je dvacet tři hodin týdně. Mám dva přesčasy, takže učím pětadvacet hodin, ale nejsou to jenom sólisté, protože krom toho učím také komorní zpěv. Mám dvě dua. A založila jsem si lidovou muziku, která se jmenuje Netrafolka, neboť folkové písničky interpretujeme poněkud netradičně. Tu vedu třetím rokem. Takže z tohoto všeho je složený můj úvazek.