Zařízení jsme navštívili zrovna v momentě, kdy měsíc začínal ukrajovat ze slunečního kotouče. Na zahradě hvězdárny demonstrátoři půjčovali speciální pozorovací brýle a svářečská sklíčka.

Už od počátku asi dvě hodiny trvajícího astronomického jevu bylo jasné, že kdyby Měsíc zabrousil trochu níže, naši hvězdu by zastínil zcela. Takto dolní část svítícího kruhu zůstala nepřekryta, a kdo včera nepohlédl přes filtr na tu nebeskou žárovku, nejspíš si ani neuvědomil, že zatmění probíhá. Ač Slunce v jeden okamžik zářilo pouze z jedné čtvrtiny, jasu stále bylo takové množství, že takřka nešlo postřehnout rozdíl.

Jičínská městská hvězdárna, která se nachází na kraji Jičína ve směru na Březinu, nejen poskytovala brýle a sklíčka, ale i zvala každého návštěvníka do kupole, aby se mohl podívat na zatmění i sluneční erupce, takzvané protuberance.

„Na zatmění se těšil hlavně můj syn, nemohl dospat. Ale já také. Máme chalupu na Kozákově a vzhledem k tomu, že kluk je lehce marod, museli jsme vymyslet nějaký odpovídající program. Včera jsem vyhledával nejbližší hvězdárnu," řekl Tomáš Radoň, jenž dělal garde svému synkovi Lukášovi.

„Už ráno jsem koukal z balkónu na sídlišti. Tehdy to začínalo. Jako děti jsme koukali přes sklíčka. Na hvězdárně jsme s manželkou poprvé," pravil senior Vladimír Lhota.

Do jičínské hvězdárny dorazily také děti ze Základní školy Husova. A také třeba Radek Valtera z Nové Paky, který si ovšem přinesl fotoaparát se stativem a dalekohled opatřený stříbrnou sluneční Baader fólií. Řekl si, že se pokusí vytvořit časosběrnou sekvenci. Jeho fotoaparát byl nastaven tak, aby každých deset vteřin pořídil snímek Slunce. Pokud se všechno zdaří, na počítači půjde z těchto fotek vytvořit zrychlené video.

„Zkusím vlastně zfilmovat celý průběh zatmění. Mám taky obyčejný lehký dalekohled. Určitě se ale půjdu podívat v kupoli také do hvězdářského teleskopu," svěřil se Jičínskému deníku.

Poslední výrazné zatmění jsme pozorovali v roce 1999. Paní Blanka Rožníčková, nyní již čtrnáct let v důchodu, si na to živě pamatuje. Tehdy ještě pracovala na nádraží. Po dlouhých šestnácti letech přišlo další.

„Hrozně moc jsem se těšila. Rozhodla jsem se, že se vypravím sem, protože tady bude zážitek nejlepší. Už jsem se byla podívat v patře do teleskopu, byla už taky menší přednáška. Teď si jen počkám, až zakrytí bude největší. Je to pro mě o to zvláštnější, že další zatmění bude až za jedenáct let, a tak kdoví, jestli se toho vůbec dožiji," rozpovídala se.

Pravdou je, že další podobný úkaz přijde v roce 2021, nicméně Měsíc sluneční kotouč pouze „lízne" – zakryje jenom něco přes deset procent jeho obsahu. O něco výraznější přijde vskutku až v roce 2026. A úplné nastane za více než sto let – v roce 2135.