Už v polovině devadesátých let u nás vzniklo několik Waldorfských a Montessori škol. Postupně přibyly další metody. Jejich společným jmenovatelem je respektující přístup k dětem a našli bychom je na všech úrovních školství i na Jičínsku.

Například v Lesní školce Ostružinka v Ostružně využívají ve výuce prvky intuitivní a waldorfské pedagogiky. „Jsme lesní školka a snažíme se tedy řídit přirozeným koloběhem v přírodě, připomínáme tradiční venkovské oslavy a obecně se snažíme podpořit v dětech přirozené vnímání," přiblížila pedagožka Jana Bosáková. Výuku zpestřenou alternativními prvky má i několik mateřských škol v Jičíně. Pro děti předškolního věku ve městě funguje i Klub Montessori.

Jeho zakladatelkou je Marcela Burešová, vystudovaná učitelka francouzštiny a češtiny. „Odjakživa jsem měla tendenci dělat věci jinak, přesto jsem přes deset let strávila v klasickém školství, narážela a nevěděla proč," říká Marcela Burešová. Život jí změnilo setkání s propagátorkou pedagogiky Montessori a ředitelkou takto zaměřené mateřské školky v Jablonci nad Nisou Vlastou Hillebrandovou. „Ačkoli jsem neměla peníze na kurz, šla jsem se okamžitě přihlásit, ten impulz byl tak silný, že jsem byla ochotná dělat cokoli, jen abych tomu novému přístupu k pedagogické práci byla nablízku," vzpomíná Marcela Burešová.

Důležitou roli v pedagogice Montessori hraje tzv. připravené prostředí, kdy dítě své poznatky získává svobodnou volbou činnosti. Úkolem učitele je dítě podporovat a doprovázet. Cílem je pak tzv. „normalizace", tedy jeho návrat do normálu, kdy se předpokládá, že je apriori dobré a jeho osobnost jedinečně nastavená. „Děti jsou v Montessori vedeny k tomu, aby se z nich staly autonomní a samostatné osobnosti. A opravdu se to tak děje. Navíc mají vysokou míru sebeúcty a dokáží si navzájem pomáhat," říká Marcela Burešová a dodává, že prostředí Montessori je doslova prošpikované pravidly, je do jisté míry diagnostickým i terapeutickým nástrojem a nebrání se ani práci s postiženými dětmi.

Na úrovni základního vzdělávání nabízí netradiční výuku základní škola Bodláka a Pampelišky, jejíž první stupeň funguje ve Veliši, druhý v Robousích. Objevují se ale i další inciativy. Neúspěšný byl nakonec předloňský projekt domácí výuky Montessori v Nové Pace, v současné době vzniká iniciativa Živá škola v Hořicích. Tam už v alternativním duchu funguje soukromé gymnázium. „Nejsme ani Waldorf ani Montessori, ale snažíme se učit projektově, učit třeba i formou expedic a samostatnější práce studentů. Víc je zapojujeme do vyučování, mají lektorské praxe a navíc, což je také určitou alternativou, studenty přibíráme k jakémusi rozhodování, mají víc možností ovlivňovat aktuální dění ve škole – denně se setkáváme na společných shromážděních, kde se věnujeme aktuálním věcem a řešíme je dohromady a hned," shrnuje ředitelka gymnázia Šárka Šandová.

Pedagogové, kteří se rozhodli výuku alternativní metodikou obohatit, se shodují, že se tím otevírá nová oblast vzdělávání dětí, která funguje a dobře unese i náročné současné požadavky, jakými je například tzv. inkluze.