Konala se zde zahradní slavnost a účastníci, kterých bylo nejméně 150, přijeli ze Základní školy Bodláka a Pampelišky a z osmi jejích partnerských zemí.

ZŠBP hostila celý týden děti a učitelé z partnerských škol, kterých bylo cca 90. Mluvilo se zde výhradně anglicky, ale tu a tam zazněl jazyk Kypru, Itálie, Portugalska, Polska, Maďarska, Rumunska, Nizozemí a Turecka. Atmosféra byla velice přátelská a byla vyvrcholením celého týdne. Děti ze ZŠBP se staraly od pondělka o děti z partnerských škol, které bydlely v jejích rodinách a zažívaly český školní týden se vším všudy.

S každodenní cestou do školy, vyučováním (které ale tento týden probíhalo výhradně v anglickém jazyce), českým jídlem, odpolední cestou zpět do rodin, „všedním" životem v českých rodinách. Nejen jazyk byl tento týden v ZŠBP jiný, jiní byli i učitelé, děti například zažívaly tělocvik s tureckým panem učitelem, hudební výchovu s paní uč. z Itálie atd.

Zahradní slavnost v zámeckém parkuZdroj: Archiv

Během týdne tedy probíhala školní výuka, ale učitelé ze ZŠBP připravili pro všechny děti také zážitkové programy. Všichni byli na výletě v Praze, jeli lodí po Vltavě a přitom poobědvali, prohlíželi Pražský Hrad; dále byly na Hrubé Skále, kde hledali poklad, po Jizeře pluli na raftech a v Dolánkách opékali buřty a zpívali. A protože pro společné programy nebylo ve dvou budovách ZŠBP dostatek místa, využívali KD ve Veliši, kde se například všichni společně učili českou píseň Holka modrooká. Součástí programu zahradní slavnosti bylo také šerpování žáků 9. tříd, kteří tento rok školu opustí.

A jedna zkušenost, že děti do ZŠBP chodí opravdu rády, mluví za všechno: Duarte, čtrnáctiletý portugalský účastník se po skončení šerpování zeptal své české třináctileté průvodkyně: „A proč ty děti při tom šerpování plakaly?". A děkovalo se. Učitelé partnerských škol děkovali všem ze ZŠBP, moc se jim v Čechách líbilo, ředitel ZŠBP Bodlák děkoval partnerským školám za účast a rodiče dětí ze ZŠBP děkovali učitelům, že dokázali připravit všem týden plný přirozeného učení a zážitků; a vyjádřili ocenění, že mohou jejich děti chodit právě do této školy. Během soboty se pak všichni účastníci projektu Erasmus+ vrátili zpět do svých zemí plni uspokojení a nových zážitků.

A tak hlavní cíl projektu Erasmus, učit se anglickému jazyku, se vydařil. Dětem tento způsob skutečně svědčí, jazyk se jim doslova „vryje pod kůži", vždyť musí celý den přemýšlet co a jak říci. Zažívaly i komické situace, že se přistihly, jak mluví anglicky už i mezi sebou. Děti se učily nejen přirozenou cestou cizí řeč, ale učily se také přátelství a ochotě pomáhat, vědomí, že všichni na této Zemi můžeme zažívat společné příjemné chvíle.

Michaela Pelcová