A co tomu předcházelo? Život na vesnici nebyl lehký. Každý si na svých políčkách pracoval. Byla to práce od rána do večera. Jakmile se otevřelo jaro, bylo stále co dělat. Hospodář se musel nejdříve postarat o dobytek ve stáji a také o krmení. To bývalo pro některé lidi obtížné. Krmení se vozilo na trakaři, aby se ulehčilo kravičkám. Cesty, příkopy, svodnice a meze, všechno bylo vysekáno, dovezeno domů, aby se nakrmil dobytek. Tato práce se dělala, aby si kravičky odpočinuly a nemusely šlapat.

Samotné hospodaření bylo pro lidi jen malým živobytím. Byla to práce, aby se uživila rodina. Socialistické hopodaření pak na vesnici pomohlo lidem od dřiny a zajistilo lepší život. Zakládání JZD bylo v některých případech těžké a také bolestivé.

Zemědělské družstvo v Labouni hospodařilo na 160 ha zemědělské půdy. Členská základna byla na začátku dostačující. Při začátcích hospodaření se dařilo dost špatně, hlavně těm, který byli závislí na výsledcích hospodaření JZD. Výsledky hospodaření se postupně zvyšovaly tak jako pracovní jednotka. Ta byla motorem, aby si člověk vydělal. Pracovní jednotka se zvyšovala, a když se dělala ke konci roku bilance za celý rok, tak jsme všichni čekali, jaký výsledek bude mít PJ. Ta byla ke konci hospodaření 50 kč.

Výsledky byly dobré. Situace se však záhy změnila. Následovalo scelování malých JZD do větších celků, do větších zemědělských podniků. To umožnilo využití moderních a velkých strojů na zpracování půdy, sklizeň obilovin a řepy. V živočišné výrobě se ve stájích zaváděla moderní technologie a stavěly se nové haly na ustájení zvířat.

Konec JZD
V Labouni skončilo JZD v roce 1972. Hospodařilo 15 roků a potom celé družstvo převzal Státní statek Jičín. Zaměstnanců, kteří pracovali na Státním statku, moc nebylo. Ke konci hospodaření JZD se již projevoval nedostatek lidí na práci. V této době Státní statek Jičín obhospodařoval 5000 ha zemědělské půdy. Živočišná výroba dosahovala vysoké úrovně.V Drahorazi se postavil kravín pro 1000 dojnic a porodna pro 200 dojnic. Po farmách byly postaveny nové haly pro chov jalovic a výkrm skotu. Vypadalo to všechno moc hezky, že to bude znát na výsledcích. Plány do dalšího hospodaření byli ještě velké…

Ale přišla sametová revoluce a také velké restituce. Po tomto velkém dělení byl přeměněn Státní statek Jičín na Obchodní družstvo, které bylo založeno 30. března 1993. Byla čtyři střediska: Budčeves, Drahoraz, Obora a Studénka. Celková výměra 3380 ha zemědělské půdy. Ředitelem Obchodního družstva byl zvolen ing. Jiří Brzobohatý.

Toto družstvo hospodařilo šest roků se špatným výsledkem. Po této době hospodaření jsme dostali každý člen oznámení, že dne 30. dubna 1999 byl vyhlášen Krajským soudem v Hradci Králové na Zemědělské obchodní družstvo Jičín konkurs. Tímto oznámením přišli všichni členové o svůj členský vklad. Znamenalo to, že majetek, který jsme tam vnesli, jsme tímto dnem ztratili.

Opět se vracím na začátek. V Labouni zbyly prázdné chalupy, do kterých se postupně stěhovali noví majitelé. Většina hospodářů je již po smrti a jejich políčka jsou již prodána jinému uživateli nebo je obdělává někdo jiný. Z celé členské základny z JZD Labouň zbyly tři ženy a jeden muž, to jsem já. Svými vzpomínkami chceme tuto dobu uchovat pro příští generaci. Chci docílit toho, aby další generace mohla popřemýšlet o letech minulých a porovnat minulost a současnost.

Co v Labouni bude dlouho připomínat hospodaření JZD, to je kravín. Byl postaven během jednoho roku v období let 1960 až 1961. Na výstavbě se podílely i ženy, přičemž se kolikrát pracovalo dlouho do noci. Tento rok byla pracovní jednotka malá a peníze na výstavbu kravína se musely použít z provozního účtu JZD.

Mám dobrý pocit, že budova kravína dál slouží. Nyní jsou zde ustájeni koně. Vedoucí trenérkou koní je Tamara Křídlová. Provozuje se zde chov koní, parkurové skákání a dostihový výcvik. Je zde ustájeno 25 až 30 koní a je o ně řádně postaráno. Starat se a ošetřovat koně znamená hodně poctivou práci. Kůň je krásné a ušlechtilé zvíře a zacházení s ním vyžaduje hodně lásky a pochopení.

O prázdninách i mimo prázdnin jsou zde děti, které mají koně rády, mají zájem se o ně postarat, a také se na koni svézt. To je ta největší radost; sednout si a projet se. Nadarmo se neříká, že ze hřbetu koně je nejlepší pohled. Jsem tedy rád, že objekt kravína zůstává v provozu a slouží dál k chovu koní. Doufám, že nenastane situace, aby stála budova opuštěná a omšelá, jak to je vidět na mnoha místech v okolí.
Pokračovatelem a na našich polích hospodařící po skončení Státního statku Jičín je Zemědělský podnik Perseus Běchary. O pozemky se starají dobře, ty jsou každým rokem řádně obdělány.

Vzpomínka
Můj tatínek říkával: „ Až tady na tomto světě jednou nebudu, chtěl bych se sem jednou podívat, jak to bude vypadat za sto let." Hodně by se divil. Žádné zapřahání koní a kraviček do různých pracovních prostředků. Nyní jsou pole obdělávaná s nejmodernější technikou. Velké traktory a velké stroje vyjíždějí, aby připravovaly pole pro příští úrodu a její sklizeň. Každoročně, když se provádí sklizeň obilovin nebo řepy, se jdu podívat a zavzpomínat si, jak se před mnoha lety hospodařilo. Moc se toho změnilo a bude to pokračovat dál. V zemědělství se objevují stále a stále nové technické prostředky. Ve stájích je nejmodernější technologie, která se stále zdokonaluje, a ta dřina na poli a ve stájích zůstane pouhou vzpomínkou.

Dodatek: Říká se, že život je krásný a krátký, ale ne natolik krátký, aby si každý z nás ke konci svého života nevytvořil svůj osobní románek.
   v Labouni zapsal Miloslav Šoltys