„Pojď ke mně blíž, hochu, ať si tě prohlédnu,“ volala paní Draslarová na starostu města Aleše Svobodu, který slavnost uváděl a obě dámy představil.

Paní Věře je 94 let. Celý svůj život prožila v Hořicích, kde na ni vzpomínají zejména v místní nemocnici. Aktivní byla nejen v červeném kříži, ale také ve svazu bojovníků za svobodu, rád si jí připomíná i lékař Pavel Sieber. „To byla ženská,“ hned komentuje druhá oceněná, paní Marie, která se letos v říjnu zařadí mezi stoleté občany Hořic.

Pochází z Veliše, v Hořicích zakotvila v roce 1965. Vzpomínají na ni stovky dětí, kterým s láskou vařila. O pozitivním a sportovním přístupu k životu svědčí její neutuchající zájem o fotbal a hokej.

Poté, co obě dámy převzaly ocenění za svoji dlouholetou práci v červeném kříži, zbyla chvíle na povídání.

O tom, jak se paní Marie cítí se stovkou „za dveřmi“ prý vůbec nepřemýšlí. „No, koukej, když je hezký hokej nebo fotbal, vydržím se dívat tak do půl jedný v noci,“ přesvědčuje nás o své kondici a lásce ke sportu.

„My jsme ve Veliši bydleli u rybníčka. Rodiče nám s bratrem koupili jedny brusle a my jezdili každej na jedný,“ vypráví o svých sportovních začátcích.

„Se všemi jsem v dobrotě, nikomu neublížím, vždycky se snažím pomoc,“ to jsou její slova, kterých se drží po celý život. Plná optimismu a humoru je prý odmalička. Doma pomáhala v hospodářství, jezdila s „bulíkem“.

„Jsem ráda, že se mají děti dobře. Olda byl ředitelem gymnázia, další syn je cukrář a dcera kantorka. Měla jsem z nich radost, všichni se uchytili, nikomu neubližují,“ vyznává se ze své lásky k dětem a rodině. Nejraději právě vzpomíná na dobu, když byly děti malé.

Fanynka sportu a Karla Gotta

Na dlouhověkost nemá žádný recept. Zachovat si zdravý rozum, to je prý nejdůležitější. „Trénuji paměť, divám se na hokeje. Řeknu ti, že si myslím, že v tom nebi snad musí opravdu někdo bejt,“ svěřuje mně své myšlenky.

„Teď jsem dostala auto a dovezou mě do Prahy, tak jsem šťastná,“ přiznává nadšeně a opravdu z ní čiší radost. V jídle prý není vybíravá, sní úplně všechno a za všechno poděkuje. Málo čte, ale má dvě rádia, které během dne poslouchá a pak televizi. To je její věrný společník.

Paní Marie na sebe prozrazuje i jednu velkou lásku. Je celoživotní fanynkou Karla Gotta, kterému každoročně posílala krabici Hořických trubiček s věnováním. „A co mně napsal dopisů!“ chlubí se. „Chodila jsem na jeho koncerty, krásně zpíval, byl mladej,“ usmívá se při vzpomínkách. „Vždycky dostal hodně dárků. Já mu dala Hořické trubičky a on s nimi mával nad hlavou, jakou měl radost. A tak jsem mu je každý rok posílala. Doma mám plnou skříňku jeho dopisů,“ pyšní se kontaktem s Mistrem. Trubičky pro Gotta stáčela sama. „Já ho pořád vidím, pozval mě i do zákulisí,“ říká se zjihlým hlasem.

A ty seš která? Jó, z novin, tak ti přeju hodně čtenářů.