Sedávalo nás čtrnáct u dlouhého stolu v salonku na faře - v zimě v teple - a my všechny jsme byly přivítány milým pohledem, úsměvem a slovy paní lektorky: já vás všechny vítám a každou zvlášť, a hned našla ve svém velkém množství náboženské literatury krásný příběh o zázraku Panny Marie nebo některého ze svatých, nebo z poselství Panny Marie z Medžugorje. Usmála se a řekla – zazpíváme si Fatimskou hymnu - a už se neslo salonkem: 13. května na břehu Iria, tam dětem se zjevila Panna Maria.

Těch modliteb, růžence, a zas modlitby, těch krásných příběhů, kterým jsme v tichu farního salonku naslouchaly a závěrem naše drahá paní lektorka řekla – a teď se každá z nás zasvětíme Nejsvětějšímu Srdci Panny Marie.

Přišel březen a naše obětavá paní lektorka nepřijela a v dubnu, kdy jsme ji na faře tolik čekaly, přišla zlá zpráva, že leží v nemocnici, a ty, co jí byly navštívit, se dozvěděly, že je vážně nemocná. A když ji šla jedna členka skupiny v úterý navštívit, už ji nezastihla – smrt byla rychlejší, zemřela tuto noc. Už nám nikdy neřekne – všechny vás vítám - a na závěr všem vám děkuji a každé zvlášť - za krásný zpěv.

V úterý 13.května se členky apoštolátu rozloučily s touto vzácnou duší v Bělohradě, v kostele Všech Svatých.

Děkujeme za krásné hodiny, strávené na faře s vámi, za vaši obětavost, úsměvy, děkuji všem a každé zvlášť za krásný zpěv! Nechť Bůh vás přijme do svého milosrdenství a pošle skrze vás mnoho zázraků na tuto zem.   Květa Turková