Toskánsko se rozkládá ve střední Itálii na pobřeží Tyrhénského moře; je to kolébka renesance. Jsou tu středověká náhorní městečka, která mají své kouzlo a osobitost. Pobřeží je rovinaté s lesíky pinií, ale vnitrozemí je zvlněné, kopcovité s cypřiši, venkovská kamenná stavení, vinice a olivové háje. Stará jsou např. městečka Scansano a Cinigiano, kde jsou i staré hrady a pevnosti. Při své poutní cestě Via Francigena (cesta Franků) do Vatikánu a Říma na kole v říjnu 2009 jsem si Toskánskou vrchovinu a krajinu Etrusků moc užíval.

Členitý terén mi připomínal naši Vysočinu a navíc tam je mnoho vinic a tak jsem stále ochutnával sladké hrozny. Je tu proslulé suché červené víno rubínové barvy Chianti, které však není mé nejoblíbenější; raději mám bílý červený Tramín. Rád jsem každý den ochutnával místní víno „Morellino". Toskánská vína, to je tradice už z dob Etrusků. Kvalitní italská vína mají označení DOCG, což je záruka původu a kvality (Denominazione di Origine Controllata e Garantita).

Stále mne láká jižní slunce Itálie, parta cyklistů, cestování a zvídavost. Mám radost z cestování a mám rád i kolo, které mi dovoluje vychutnávat si krajinu co nejvíce. Některé své zážitky z poslední cesty si dovolím popsat i v tomto skromném minideníčku pro své přátele.

close Ivan Pírko s přáteli v Toskánsku. zoom_in

Ve čtvrtek odpoledne jsem odjel z Jičína autobusem s padesáti dalšími cyklisty přes Brenner, Bolognu a Florencii do Casa in Maremma poblíž města Follonica, což bylo 1320 km. V Heřmanově Huti nedaleko Rozvadova se porouchal autobus, který byl během pěti hodin nahrazen jiným, který nás dovezl do cíle druhý den odpoledne.

Ubytovali jsme se v pěkně vybavených bungalovech ve velkém kempu s bazénem, kde byla možnost jak vlastního vaření, tak i stravování v blízké restauraci. V kempovém komplexu je 94 bungalovů s kapacitou 4 až 5 lůžek, v každém je koupelna a kuchyně.

Náš bungalov měl pochopitelně slávistickou výzdobu. Spal jsem s Martinem a mladšími cyklisty z Nižboru, Zdeňkem a Petrem.
Před večeří ještě většina zvládla seznamovací aklimatizační vyjížďku v okolí ve skupinkách s různou výkonností. Vedoucím naší asi patnáctičlenné skupiny byl Jirka Kazda, který zde byl už vícekrát stejně jako Miloš Kudrnáč, častý účastník Tour de bier či vrchař Jakub, Lukáš, přátelé Martin, Tomáš, Mirek, Láďa, šikovný Michal a další.

21. 3. pátek - kemp Scarlino (0) - Massa Marittima (380) 20 km – kemp 45 km; převýšení 400 m.

Pohodlná a krátká byla vyjížďka do starého historického půvabného městečka Massa Marittima na kopci se starými románskými a gotickými kamennými domy, úzké uličky, zdobná náměstí a výhledy do okolí. Centrem je náměstí Piazza Garibaldi s nádhernou katedrálou San Cerbene, palác Palazzo Comunalle a věž Torre del Cardeliere.

Ochutnali jsme zde místní víno, pochopitelně s domluvenou množstevní slevou a delší cestou jsme se závratnou rychlostí vrátili zpět do kempu. Překrásné a členité jsou zdejší silnice s asfaltovým povrchem a s minimálním provozem aut; zato cyklistů se tu pohybuje mnoho a překvapivě nejvíce z Čech. Po večeři jsme přijímali mnoho přátel a popíjeli moravskou slivovici a pivo.

22. 3. sobota - kemp – San Vincenzo (5) 31 km – Castagnetto Carducci (194) – Capo di Monte (523) 61 km - Suvereto (90) – Massa Marittima (380) 111 km – kemp 147 km; převýšení 1300 m.

V půl desáté jsme vyjeli v trochu pozměněné sestavě, ale s vedoucím Giorgiem (Jirkou Kazdou) na celodenní výlet za příznivého počasí s teplotou kolem 16°C po mokré silnici, neboť v noci vydatně pršelo. K moři po rovinaté cestě jsme jeli velmi svižně do přístavního městečka San Vincenzo, kde jsme se setkali s další větší skupinkou Čechů. Odtud už následovalo dlouhé táhlé stoupání do Capo di Monte, kde jsme se v poledne odměňovali pivem či vínem.

close Ivan Pírko s přáteli v Toskánsku. zoom_in Závěrečná část etapy byl převážně pohodlný sjezd se zastávkou na víno na náměstí v Massa Marittima, kde Jirku už vítala starší dáma, majitelka pěkného baru, a odměňovali jsme se vínem za vystoupaných 1300 výškových metrů a dobře jsme se bavili; vedle seděly mladé cyklistky ze Švýcarska.

Večer opět výtečná večeře z domova a příjemné klábosení o životě a sportu s Petrem a Zdeňkem z Nižboru. Doporučili mi knihu „Příběh staré dámy" od Tomáše Macka. Po večeři opět velká sešlost v našem bungalovu, popíjení nejen moravské slivovice a řecké Metaxy, ale i piva a vína ještě z Čech, až do 23 hodin.

23. 3. neděle – kemp – Castiglione 34 km – Grosseto (10) 60 km – Gavorrano (273) 95 km – kemp 113 km; převýšení 700 m.

Vstával jsem kolem 7. hodiny, i když venku se ochladilo, navíc začalo pršet a nebylo kam spěchat. Dopoledne sleduji italskou TV a čtu si v knize „100 osobností a bicykl", což je o kole v životě známých a slavných lidí jako je Goethe, Picasso, Werich či London, Hemingway atd.

Majitelka kempu Casa in Maremma, který má kapacitu skoro 500 lůžek, nás požádala o společnou fotku u bazénu, což jsme jí umožnili. Mezitím silnice po celonočním dešti trochu oschla a naše skupinka v trochu pozměněné sestavě se vydala na další celodenní výlet po rovinaté silnici k moři do Castiglione, kde je nad městem starý hrad.

close Ivan Pírko v Toskánsku. zoom_in Odtud jsme pokračovali po staré římské cestě Via Appia s minimálním provozem cestou lemovanou piniemi do Grosseta. Dominantou města s 80 000 obyvateli jsou Medicejské hradby z 16. století a katedrála ze 13. století v románském stylu. Na náměstí Piazza Dante je překrásný palác Aldobrancheschi a my jsme zasedli hned naproti na zahrádku restaurace a odměňovali se bílým vínem a někteří ochutnali italské těstoviny, nejčastější stravu cyklistů.

Jinou cestou zpět jsme se zastavili u kasáren s raketou a opět pohodlnou cestou, ale se silným protivětrem jsme vystoupali do vsi Gavorrano s výhledem na moře. Dolů do kempu jsme už „sletěli" na kolech za 35 minut. Následovala hygiena, svačinka a Martin nervózně sledoval zápas své Slávie s Jihlavou.

24. 3. pondělí – kemp – Ribolla 25 km – Roccastrada (475) 41 km – Monticiano 65 km - Massa Marittima (380) 105 km – kemp 137 km; převýšení 1350 m.

Ráno opět pršelo a tak jsme vstávali a snídali o trochu později. Zdeněk se sám nabídl, že mi vyčistí a seřídí kolo, což jsem uvítal. Za chladného počasí s teplotou jen 12°C jsme se vydali opět ve skupince vedené Giorgiem, starostou Železnice, na delší výlet velmi členitou krajinou. Na oběd jsme se vyšplhali do výšky skoro 500 m nad mořem v Roccastradě.

Protože začalo pršet, posezení v útulné hospůdce se trochu protáhlo a přijela další skupinka Čechů, kteří dokonce popíjeli za 20 € sebraných na silnici. Zjistil jsem, že to byly mé, které mi vypadly z kapsy při malé zastávce a 5 € mi ještě stačili vrátit , za což jsem poděkoval.

Pokračovali jsme po mokré asfaltové silnici velmi členitým terénem nahoru a dolů s výhledy na zasněžené hory kolem. Teplota ale postupně klesla z 9°C na pouhých 6°C a tak jsme rádi zastavili v naší oblíbené hospůdce či taverně na náměstí v Masse Marittimě, kde už vysvitlo sluníčko a tak propocené dresy postupně osychaly.

Moc spokojeni s náročným výletem, zvláště nebezpečnými sjezdy na mokré silnici a vidinou, že už nás čeká jen sjezd dolů, jsme se odměňovali vínem v teplém prostředí taverny s milou obsluhou, která nám na závěr ještě džbánek vína přidala pro vzájemnou náklonnost. Servírka mne dokonce žádala o telefonní číslo na jednoho našeho černovlasého kolegu .

close Ivan Pírko s přáteli v Toskánsku. zoom_in

Večer byl opět velice družný a příjemný. Já navíc doporučil přátelům výlet na další den do Pisy v kombinaci s vlakem, tzn. ráno tam vlakem, zpět cca 130 km na kole, což se další den některým podařilo. V Pise je nejznámější památkou světově proslulá Šikmá věž Torre Pendente, katedrála Duomo a známá univerzita, kde v 16. století učil Galileo Galilei.

Podobně by bylo možné absolvovat cestu do turisticky známé Sieny a rohlédnout si jedno z nejznámějších náměstí světa Piazza del Campo, kde se dvakrát ročně konají závody koní bez jezdců, kteří musí třikrát oběhnout náměstí. Také sienská katedrála je v gotice největší stavbou v Itálii.

25. 3. úterý - kemp – Massa Marittima 20 km – Monterotondo (650) - Pomarance (370) 56 km – Canneto 101 km – Sasseta 120 km – kemp 152km; převýšení 1850 m!

Chladné ráno, ale bez deště, a tak v obvyklých 9.30 hodin jsme odjeli ve skupině jen 12 cyklistů, poměrně vyrovnané výkonnosti, pod vedením Giorgia do náročných hor. Častá stoupání nás zahřála, ale se stoupající výškou teplota klesala. Ve výšce nad 500 m byla teplota v lese byla jen 7°C. Některé kopce close Ivan Pírko v Toskánsku. zoom_in byly opravdu strmé a tak jsem litoval, že nemám lehčí převod než 39/23 jako většina ostatních. Vlivem nedávných povodní byla silnice dost deformována a část dokonce uzavřena. Nám to však nevadilo, i když jsme museli překonat betonové zátarasy.

V pohoří Colline Metallifere byly zajímavé výhledy do krajiny, i když pohledy na komíny a chladící věže elektrárny před Pomarance moc pěkné nebyly. Pomarance je zajímavá historická vesnička a také zde jsme se odměnili vínem a pivem a někteří chutnými bagetami se šunkou a sýrem.

Pokračovali jsme směrem Volterra, ale 7 km před ní jsme odbočili vlevo, abychom se nejkratší možnou cestou začali vracet domů. Terén byl stále velmi členitý, náročný, a do historického města Volterra s památkami Etrusků zbývalo ještě více jak 250 m stoupání. Město má zachovalé hradby a na náměstí Piazza dei Priori je překrásný palác; je proslulé také alabastrem.

Stejně náročná cesta byla odpoledne, zvláště prudké sjezdy v samých zatáčkách a později už za deště. Na mokré silnici jsem jel velmi opatrně a tak mi občas skupinka ujížděla, resp. jsem byl skoro poslední. Naštěstí do kopců jsem vše zvládal bez problémů a propracoval se dopředu. S přibývajícím deštěm se také ochladilo na pouhých 7°C a tak odpadla plánovaná zastávka v Sassetě a posledních 30 km jsme sjížděli dolů zcela promočení.

Všichni jsme se těšil do bungalovů, kde nás čekala teplá sprcha, a já se odměnil dvěma grogy. Před večeří jsem odjel s přáteli do blízkého COOPu na nákup, hlavně vína. Na večeři jsem pozval Martina, kde jsme si moc pochutnávali na dobré „číně" ještě z domova, ke které jsem uvařil čerstvou rýži. Poté jsme všichni popíjeli italské červené skoro do půlnoci, spokojeni s dnešním náročným výletem a nikomu nevadilo, že venku prší.

26. 3. středa - kemp – Piombino (21) 36 km – San Vincenzo (5) 61 km – Campiglia (215) 72 km – Suvereto (90) 81 km - kemp 110 km; převýšení 550 m.

Po včerejší horské etapě jsme si naplánovali odpočinkový den, jen na „vyklepání nohou". Odjížděli jsme až po desáté hodině, opět k moři, do přístavního městečka renesančního vzhledu, Piombina, které má 35 000 obyvatel. Přijeli jsme až do přístavu, odkud odjíždějí lodě na 10 km vzdálený ostrov Elba, kde je rezidence Napoleona, kde jsem byl naposledy 7. 4. 2010.

Další lodě odjíždějí na ostrov Sardinie, kam pojedu z Palerma na Sicíli do Cagliari už koncem dubna s Mirkem J.. Pěkná byla vyhlídka z terasy jak na Elbu, tak na malý ostrůvek Monte Cristo. U blízkého kostela jsme se odměnili; někdo kávou, já poprvé pivem, neboť víno bylo neuvěřitelně drahé (2 dl 3.50 €, velké pivo jen 2.80 €). Podél moře jsme pokračovali do San Vincenza, kde jsme ochutnávali výborné bílé toskánské víno s určitou množstevní slevou (popíjela celá naše skupina).

Přečkali jsme zde malou dešťovou přeháňku a začali stoupat do Campiglia a už známého Suvereta, města údolí Val di Cornia, které je domovem vinařství, a pohodlnou cestou bez provozu se vrátili do kempu. Opravdu to byl odpočinkový výlet s minimálním převýšením. V San Vincenzu v cyklistickém obchodě jsem požádal o výměnu „kufrů" (zámků) na cyklistických botách, což bylo za pouhých 8 € včetně obtížné demontáže a snadné montáže.

27. 3. čtvrtek – kemp – Monterotondo (520) 40 km – kemp 73 km; převýšení 850 m.
Odpoledne kemp – Massa Marittima a zpět, 54 km; převýšení 400 m.

Po ránu byl silný vítr, zataženo, teplota jen 14°C. Ve skupině nás odjelo 17, ale postupně někteří odbočovali, neboť začal drobný déšť, který v horách ještě zesílil. Stoupání bylo občas značné a tak jsme se pořádně zahřáli a propotili. Skoro nikdo neměl chuť zajít do hospůdky, aby neprochladl, a tak jsme pokračovali po silnici nahoru a dolů po mokré silnici za mírného deště.

Ve sjezdu při rychlosti 55 km za hodinu jsem dostal defekt, naštěstí na zadním kole, což jsem ustál. Kamarádi mi duši rychle vyměnili; zvláště Radek byl velice ochotný a rychlý a tak za necelých 5 minut už jsme pokračovali přímo do kempu; defekt měl i Tomáš. S větrem v zádech jsme přijeli do kempu už ve 13 hodin. Následovala rychlá sprcha, grog na zahřátí a improvizovaný oběd, láhev červeného a hlavně sušení mokrého prádla. Přijal jsem pozvání od Tomáše na víno, zatím co Martin mi vyčistil kolo a kamarádi ještě vyměnili proříznutý plášť po defektu, který mi ochotně půjčil Láďa.

V 16 hodin mne přátelé pozvali na víno do 20 km vzdálené Massy Marittima, což jsem nemohl odmítnout. Ve známém baru s příjemnou obsluhou bylo v podvečer opět útulno a byli jsme tam tentokrát jako jediní hosté. Od majitelky jsme kromě vína dostali burské oříšky a smažené brambůrky a navíc džbánek vína. Mezitím se ale setmělo a tak bylo štěstí, že alespoň někteří měli blikačky. Do kempu jsme se vrátili po opravě defektu Martina až v 19.30 hodin za úplné tmy. Příjemný večer jsme zakončili v našem bungalovu při červeném víně.

28. 3. pátek – kemp – Follonica (4) 12 km; vlakem do Albinia – Manciano (444) 32 km – Pitigliano (313) 63 km – Montemerano 107 km - Scansano (493) 125 km - Grosseto 152 km kemp 200 km; převýšení 2200m!

Ráno poprvé slunečno, 15°C hned po ránu. Již v 8.20 hodin jsme odjeli na kolech na vlakové nádraží do Follenica a odtud pohodlným poloprázdným vlakem do Albinia. Koupil jsem pro všechny zlevněnou skupinovou jízdenku pro 11 cyklistů a s poplatkem za kolo jsme každý zaplatil rovných 10 €. Za 45 minut jsme vystoupili z vlaku a začala královská etapa v horách. Na sever proti větru jsme začali stoupat po překrásné asfaltové silnici s malým provozem a pravidelně jsme se střídali na čele skupiny.

Všechna městečka, která jsme projížděli, jsou na kopcích a opouštěli jsme je většinou náročným sjezdem s desítkami ostrých zatáček. Na vrcholu byl první většinou Lukáš a Miloš, ale pokaždé čekali na ty pomalejší. Jen krátká byla zastávka v Manciano a pokračovali jsme do etruského historického města Pitigliano, které leží vysoko nad jeskyněmi v útesech údolí Lente, kde jsou domy z lávového kamene. Odměnili jsme se pivem i vínem u Dómu nedaleko paláce Orsini, někteří ochutnali italské speciality. Chladné pivo dodalo i mně další elán do závěru etapy, neboť síly po vystoupání v této chvíli už 1950 výškových metrů ubývaly skoro všem. Úzkými uličkami jsme opustili překrásné městečko s výhledem do krajiny.

Následoval sjezd do údolí a znovu nahoru do kopců. Michalovy zázračné ruce mi opravily patku rámu u přehazovačky a já mohl pokračovat s ostatními. Zbývalo ještě 75 km do cíle, ale počasí mimořádně přálo; slunečno, teplota kolem 20°C, ale jen slabý vítr. Před Montemeranem jsme jeli asi 1 km nad lázeňským městečkem Saturnia, které je proslulé přírodními sirnými prameny a koupáním pod širým nebem.

Do kempu jsme přijeli až v 18 hodin a cestou ještě nakoupili tekutiny, neboť jsme jich dnes moc vypotili. Stejně jako byla pěkná královská etapa, byla královská i večeře a pití a moc jsme si s Martinem pochutnali. Ve 23 hodin Martin ještě pozval na zbylé červené víno generalitu, tj. Petra Kordíka, vedoucího zájezdu, Jirku Kazdu, vedoucího našeho družstva, Miloše Kudrnáče, který nás „tahal" na všechny kopce a šikovného Michala Malinského, opraváře mého kola. Všichni mi udělali radost a byl jsem s nimi rád, stejně jako se slávistou Martinem, a alespoň touto cestou jim děkuji za příjemný pobyt, na který budu rád vzpomínat.

29. 3. sobota – kemp – Gavorrano (273) 14 km – Caldana 20 km – Giuncarico 28 km – Ribolla 36 km – Massa Marittima (380) 62 km – kemp 79 km; převýšení 1100 m.

Překrásné slunečné ráno nás všechny brzy vytáhlo ven a někteří otužilci poprvé využili i místní bazén. Řidič Martin před cestou domů odpočíval, neboť si splnil svůj sen, tj. ujet 1000 km během pobytu, a tak jsem rád přijal pozvání spolubydlících Zdeňka a Petra a odjel s nimi a dvěma dalšími cyklisty na závěrečnou, prý rekreační etapu v okolí kempu. Pohodová cesta vedla starými vesničkami, ale stále nahoru a dolů, kterou připravil Zdeněk, mladší stavební inženýr. Měli jsme dost času prohlížet si všechny vesničky, které byly vždy na kopcích, kde
v hospůdkách odpočívali starší domorodci při skleničce vína či piva, a nahlédli jsme i do některých kostelů.

Poslední zastávka byla v naší oblíbené taverně na náměstí Massa Marittima, kde bylo k vidění mnoho historických aut. Na osluněném náměstí jsme popíjeli poslední chutné italské víno a kochali se historickými stavbami, kolem nichž se nacházelo
velké množství turistů. Po návratu do kempu mi Martin ohřál chutný oběd připravený ještě doma jeho manželkou Zlatkou; je to jeho „zlatíčko". Do 17 hodin jsme připravili svá zavazadla a užívali si posledního jižního slunce, které mimořádně hřálo. Krátké bylo rozloučení v recepci kempu, kde jsme s Petrem dostali ještě láhev červeného na cestu domů. Velmi rychlá byla cesta zpět do Jičína, kam jsme přijeli v neděli před polednem, tzn. stihli ještě sváteční oběd.

Přál bych si, kdyby slunce stejně hřálo ještě za rok a mohl se sem vrátit; znovu s přátelskými lidmi, které jsem tu poznal.
Rád bych se znovu podíval do San Gimignana, na které tentokrát nezbyl čas. Je to opevněné městečko na návrší, klenot Toskánska, kde jsem byl naposledy před 3 roky. Bylo by dosažitelné v kombinaci s vlakem z Volterry, což je jen 32 km nebo z Ceciny 65 km.

Přehled ujetých kilometrů na kole a převýšení:
Pá 45 km 400 m
So 147 km 1300 m
Ne 113 km 700 m
Po 137 km 1350 m
Út 152 km 1850 m
St 110 km 550 m
Čt 127 km 1250 m
Pá 200 km 2200 m
So 79 km 1100 m
Celkem 1110 km 10700 m

Nakonec ještě mé malé vyznání cykloturistice. Určitou dobu jsem měl zálibu v cyklistických závodech, ale nyní jsou to už jen cyklistické výlety a nejraději do slunné Itálie. Za necelý měsíc pojedu již pošesté cestu za teplem na jih Itálie, Sicílii, Sardinii a Korsiku s návratem do Livorna v Itálii, resp. k přátelům v Cologni u Bergama. Mám skoro niternou lásku k přírodě, která mi dává moc a skoro zadarmo. Snažím se být v tomto pilný, houževnatý, energický, temperamentní.

Albert Einstein řekl: „Život je jako jízda na kole: člověk může udržet rovnováhu, jedině když se pohybuje".

Vyjížďky na kole doporučují i lékaři, neboť pasivitou svalů trpí především mozek vzhledem k nedostatečnému zásobování kyslíkem. Jsou prospěšné jak pro tělesné, tak i duševní zdraví. Je lépe jezdit na kole než brát uklidňující prostředky a prášky na spaní, říkal americký kardiolog z Bostonu, osobní lékař prezidenta Eisenhowera.

Další americký lékař Lichtyl řekl: "cyklistika je nejúčinnějším prostředkem jak udržet otevřené a průchodné všechny tepny těla".

V poslední době je kolo můj největší přítel. Cítím-li se doma sám, jdu si udělat radost právě na kole a je jedno zda na horském, trekovém či silničním; rozhoduje výběr terénu či trasy. Jsem stále více člověk stržený chorobnou toulavostí a tak cyklistické výlety střídám s pěšími vycházkami kombinovanými vlakem a vnímám scenérii kraje, kterým projíždím či procházím.

Závěrem chci říci, že je možné se toulat Toskánskem, malebnou krajinou, kterou znáte z pláten renesančních mistrů i bez kola a ještě se budete koupat v moři, pokud využijete služeb CK Best-tour Liberec, pro kterou jsem také pracoval jako externí průvodce: http://www.best-tour.cz/zajezdy-italie-umbrie-toskansko.

Vyjet na výlet v dešti, je to nejlepší,
protože se to může jen zlepšit.

V Jičíně 5. 4. 2014 I v a n Pírko
Jitka Press, Jičín
Copyright © Jitka 2014