Při žních postaru si chlapi vyzkoušeli, jak se sekalo kosou s hrabicí, ženy a děti povřísly svazovaly snopy a stavěly panáky (mandýlky). Přiletěl dokonce i málem zapomenutý pták mandelík hajní, který míval za starých časů ve zvyku sedávat po sklizni na mandýlkách a vyhlížet kořist.

Po žních pak muselo zákonitě přijít mlácení. Ani tady jsme nepoužili moderní techniku, ale vrátili jsme se o desítky let zpět k starým dobrým cepům. Mlátily děti, mlátili dospělí, a že nám to šlo od ruky. Čtyři cepy svištěly vzduchem pěkně do rytmu staré říkačky: „Buch-ty – v pe-ci". Kdybychom měli osm cepů, deklamovali bychom: „Snop – na – pa–tře – shoď – ho – bra–tře."

A co by to bylo za žně, kdybychom jejich úspěšné dokonání neoslavili při dožínkách, přesněji řečeno při dožínkovém průvodu po vsi. Přípravy byly důkladné. Děti podle starého zvyku zašly do lesa na barvínek, který bylo třeba na ozdobení dožínkového věnce i cepů a kos. Zavoněl domácí chléb i dožínkové koláče. Děvčátka v krojích na koních ozdobených květy zapletenými do hřívy i ocasu vedla průvod nejprve ke starostovi a pak dál do vsi.


Snad všichni přítomní si užili výlet do starých časů, který jak věříme, není poslední. Vždyť zima se blíží a přijde čas draní. A to my v Kostelci už máme také vyzkoušeno.  Darina Šindlářová