Pro svoji rodnou obec Běchary vykonal mnohé, rád sem pravidelně zajížděl, byl zde i častým účastníkem hudebních odpolední Léčení hudbou pořádaných Antonínem Erbenem v místním kulturním domě.

Pan Šoltys se velmi zasloužil i o zrod divadelních ochotníků "Studio Běchary". „Byl to on, který našel ing. Karasieviczovou jako režisérku divadla, namaloval pro první zpívanou baladu o Halamovi z Běchar obrázky, a tak o Vánocích 1998 bylo po mnoha desítkách let uspořádáno opět v Běcharech divadelní představení, které mělo velký úspěch," vzpomíná aktivní běcharský chalupář Vladimír Turek.

Neúnavně psal návrhy i dalších her pro běcharské ochotníky, kreslil kulisy pro představení, byl v podstatě hnacím motorem této kultury. Sám si i často zahrál v krátkých rolích.

Ale nejen divadlem v Běcharech žil. Organizoval i soutěž předzahrádek u chalup v Běcharech, jako člen Spolku podkrkonošských výtvarníků uspořádal v Běcharech v roce 2001 prodejní výstavu obrazů těchto malířů a výtvarníků dokonce s jejich osobní účastí, kdy byl přítomen i významný jičínský výtvarník Josef Bucek.
„Bohužel posunem času, posunem věku všech nadšenců a ochotníků, tato kultura v Běcharech po roce 2010 skončila, i když pan Šoltys měl stále řadu nápadů," dodává ing. Turek.

Na slavnostní zakončení školního roku zvala poslední roky umělce mezi děti místní základní škola.
Karel Šoltys vystavoval také v jičínské Knihovně Václava Čtvrtka své obrazy zvěčňující již zapomenutá místa v Jičíně, jeho dcera Ivana Větrovcová zachytila na snímcích tatáž místa dnes. „Některé z jeho obrazů krajin Jičínska vlastním," informuje Vladimír Turek. Ten malíři, ale i spisovateli kopíroval jeho povídky z malování a jeho pohádky z Běchar a okolí, množil pro rozdávání přátelům.

LITERATURA, SOCHAŘINA
Ani literární tvorba totiž nebyla Karlu Šoltysovi cizí. Historii nazvanou O tom našem malování zachytil právě v takto nazvaném „vzpomínkáři", vydaném v omezeném nákladu pro podkrkonošské výtvarníky a přátele výtvarného umění.

Napsal řadu krásných příběhů, do svých pohádek vymyslel postavu hastrmánka Studeňánka. Pouze to časem nestačilo, vodníček ho zaujal a vznikl zprvu pouze jeho reliéf, později trojrozměrná plastika. Hastrmánek byl umístěn za chalupou ve Studeňanech, kterou Šoltysovi několik let obývali; umělec měl blízko také k sochařině. Už v 80. letech ho okouzlila postava Krakonoše. Drobné suvenýry vyrobené z přírodních materiálů ho inspirovaly k vytvoření téměř dvoumetrové postavy, která byla v roce 1987 vystavena ve Studeňanech, později zdobila interiér hotelu Horal ve Špindlerově Mlýně. Další trvalou ozdobou z jeho dílny je poustevník v Libosadu, ke kterému o mnoho let později dotvořil novou hlavu valdický řezbář Jaroslav Sucharda.

Jedna ze dvou postav Švejka doposud zdobí vstup do běcharské restaurace v kulturním domě, druhá putovala darem ke Společnosti Jaroslava Haška do Lipnice; další dřevořezba v životní velikosti – postava zahradníka – vznikla o rok dříve a předlohou jí byl tehdejší Šoltysův soused ve Studeňanech.

Karel Šoltys se tak jistě stane nezapomenutelnou osobností nejen Běchar, ale i celého Jičínska. (aja, vt)