Akce pod názvem Děkujeme Železnici se koná ve dnech 6. – 8. září, avšak na poslední chvíli došlo ke změně místa konání, a to z Ranče Na Kamenci v Železnici se přesouvá do jičínského Autokempu Rumcajs v Koněvově ulici. „Ke změně došlo den před akcí, vynasnažíme se kontaktovat maximum lidí, aby o změně věděli," informuje Václav Kozel, hlavní organizátor.

Akce koná u příležitosti 60. výročí založení dětských lázní v Železnici. Hlavní část programu, tj. poděkování zaměstnancům, je předběžně plánována na sobotní odpoledne od 15 hodin. Bude možné zavzpomínat na léčebnu, jejíž provoz byl zrušen před více než deseti lety.

Historie
Ve zkratce si připomeňme historii lázní, kdy významným rokem pro Železnici, respektive lázně, je rok 1903; poštmistr Jan Vondrák založil rašelinné lázně, vybudoval lázeňskou budovu a do své smrti v roce 1906 byl také prvním provozním vedoucím a majitelem lázní. Podnětem pro toto rozhodnutí byla existence rašelinných pramenů.

Dne 19. února 1953 nastoupili do léčebny první dětští pacienti. Skončila tak půlstoletá éra rašelinných lázní. U zrodu léčebny stáli přední čeští neurologové, pánové Henner a Lesný.V roce 1954, právě v lázních Železnice, spatřil světlo světa objev profesora Václava Vojty, tedy rehabilitační metoda léčby elastiků, dětí postižených dětskou mozkovou obrnou, která je známa jako „Vojtova metoda" (kterou ovšem sám autor a jeho spolupracovníci označují sami jako „Vojtův koncept"); rehabilitační metoda, která pomáhá již několika generacím lidí onemocnělých DMO.

Změna politického a hospodářského systému v roce 1989 s sebou přinesla i labutí píseň existence dětské léčebny v Železnici. Potomci poslední majitelky paní Karenové vznesli jistě oprávněný restituční nárok. Podle svědectví pamětníků bylo prvotním záměrem nechat dětskou léčebnu se vskutku světovou pověstí nadále v provozu, restituční nárok mohl být vyřešen nikoliv navrácením majetku nemovitého, nýbrž finanční náhradou. Žel, k dohodě s restituenty nedošlo, patrně v důsledku „nevůle" vedení dětské léčebny v Železnici, kterým bylo ředitelství státních lázní Janské Lázně.

Budova je v současné době nabízena již jedenáctým rokem k prodeji, včetně okolního pozemku, což je vzhledem ke komplikovaným vlastnickým vztahům stále velmi obtížné. Provoz zde definitivně skončil 27.září 2002

Vláčkaři
Na jaře letošního roku vzniklo občanské sdružení Vláčkaři, které založili bývalí železničtí pacienti, mimo jiné s cílem záchrany a rekonstrukce budov v areálu bývalé dětské léčebny a školy v Tyršově ulici v Železnici, a usilují o využití budov a pozemků k humanitárním účelům v oblasti sociálních služeb, zdravotnictví, vzdělávání a kultury a dalších, pro společnost prospěšných, aktivit.

Člen sdružení Václav Kozel pro náš Deník ochotně sepsal milé vzpomínky na léta strávená v léčebně, a to pod názvem Železné roky (letmé střípky vzpomínek pacienta Václava Kozla z let 1972 -1984 a malá vsuvka z léta 2012, kompletní text naleznete na našich webových stránkách).

Vzpomínky
Ta vůně pasty na parkety, rozsvícený lustr přijímací haly lázeňského domu, pološero, venku křupavý sníh, zima, vůně benzínu a zvuk motoru Moskviče 407, to jsou první vjemy pro čtyřletého krátkozrakého hošíka, jehož odevzdali rodiče a prarodiče osudu, totiž na dlouhých devět měsíců do péče personálu dětské léčebny v Železnici u Jičína. Návštěvy byly zakázány, věřilo se, v tehdejší medicíně neochvějně, že citové rozrušení děcka by mohlo narušit dlouhodobý léčebný proces, jehož cílem bylo rozhýbat tělíčko ochrnuté v důsledku onemocnění nervové soustavy – nadto psal se rok tisící devítistý sedmdesátý druhý a tuším, že tehdy byl únor, pole, zdálo se hošíkovi, spinkala pod bílou prachovou, těžkou duchnou, stejnou jakou mívala volská babička.

Prosecká babička Iška zase vzpomínala – byl jsi takový střapatý klučík, když jsem tě asi po půl roce přijela se strejdou Hlaváčkem navštívit, vrhl ses mi kolem krku a volal – babičko, babičko, ty jsi na mě nezapomněla!

Co s Vesnou?
Na jaře tohoto roku se v tisku i v dalších informačních kanálech objevila zpráva o tom, že po více než třiceti letech provozu naplní pravděpodobně svůj osud dětská léčebna neurologických poruch Vesna v Janských Lázních. Důvodem je podle bývalého ředitele janskolázeňského podniku doktora Romana Koudele skutečnost, že zdravotní pojišťovny snižují své náklady na lázeňskou péči, kapacita je nenaplněna, náklady vysoké, že léčba dětských pacientů bude probíhat v menších zařízeních a Vesna bude pro svoji předimenzovanost uzavřena.

Na tom by nebylo nic zvláštního, protože zdravotnická zařízení vznikají a zanikají. Ironií osudu však je, že tentýž Roman Koudele usiloval v době ne tak vzdálené o zánik lázní v Železnici po několik let, až se mu to nakonec v roce 2002 podařilo. Argumentoval tehdy, že tyto malé lázně s omezenou kapacitou je nerentabilní provozovat a že je jednoduše nahradí právě výše zmíněná léčebna Vesna. Ve hře byl ještě restituční spor… Daniel Srb a Václav Kozel