„Dodnes si pamatuji, jak jsem v osmnácti cítil svým způsobem hrdost, když jsem prvně vyrazil k volbám. Až tak jsem byl tenkrát naivní, že jsem svůj hlas považoval za velmi důležitý. Přeci jen jsem slýchával z úst svých prarodičů „kdo nevolí, volí komunisty" a podobné slogany,“ říká třiatřicetiletý Zbyněk, který k volbám míří, ale v útrobách urny skončí jeho neplatný hlas.

„Irituje mě už samotná volební kultura. Celá řada politických stran zakládá své kampaně na nepravdivých a často velmi nenávistných sloganech, snažíc se odvrátit pozornost od alarmujících problémů, které by společnost měla řešit. Snaží se využít propasti, kterou často sami zapříčinili. Ať už se jedná o sociální nerovnost, problémy zdravotnictví, školství. Nízké platy, které jsou nastaveny tak, aby měl běžný člověk energii akorát na to, jak vyjít do dalšího měsíce a nedisponoval už odhodláním ani chutí řešit cokoli dalšího. O nedostupnosti vlastního bydlení ani nemluvím,“ dělí se o svůj pohled mladý muž.

Když není koho

„Prostý, nikoliv sprostý člověk prakticky nemá šanci se při nastavení principu sčítání hlasů politicky prosadit, pokud nechce kandidovat pod hlavičkou některé ze stran či volebních sdružení. V místě mého bydliště není žádné takové uskupení, se kterým bych se mohl ztotožnit,“ došel k závěru, když zvažoval vlastní aktivní participaci na komunální úrovni.

„I proto jsem se rozhodl v dnešních volbách dát antihlas. Tedy napsat svůj názor na volební lístek, abych vyjádřil, že nesouhlasím se stávajícím systémem, ačkoli mi není politika v zemi lhostejná. A jak říká klasické heslo anarchistů, kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali,“ dodává na závěr s obálkou připravenou k odevzdání.