Vodní plocha totiž nesplňuje legislativní požadavky na koupaliště a blízká náprava není pravděpodobná. Návštěvníci, kteří zaplatí dobrovolné vstupné na údržbu pozemku, se tak koupou pouze na vlastní zodpovědnost.

Bez chemie

„Není to koupaliště, jenom nádrž. Pokud se tam někdo vykoupe, je to jenom jeho věc. Je to, jako byste se vykoupali volně v rybníce, na vlastní nebezpečí," říká Rudolf Janeba, pronajímatel pozemku a provozovatel občerstvení.

Návštěvníci plochy můžou na její údržbu přispět do kasičky ve stánku. „Vybírám vstupné, protože platím za nájem městu a technickým službám za údržbu pozemku," vysvětluje občerstvení.

Dodává, že kvalita vody se nesleduje. Tajemnice libáňského městského úřadu, Vladimíra Králová, mu dává za pravdu. „Tento stav trvá už několik let, koupaliště totiž nevyhovuje předpisům. Jsou dvě kategorie koupališť, přírodní a umělé. V přírodním se nesmí používat žádná chemie a požadavky na umělá koupaliště jsou přísná, předělat koupaliště by bylo velmi nákladné," vysvětluje Klárová.

Dále naznačuje, že o dalším vývoji by se mohlo rozhodnout po komunálních volbách. „Uvidíme, co udělá nové zastupitelstvo. Ale náklady na rekonstrukci by byly velké a dotace na koupaliště už nejsou, co bývaly," uvedla.

Provoz koupališť upravuje zákon o ochraně veřejného zdraví a čtyři vyhlášky. Pravidla pro koupaliště jsou harmonizována na evropské úrovni, zveřejňují se i celoevropské statistiky. Klíčová je zejména vyhláška Ministerstva zdravotnictví 238/2011 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a písek na dětských pískovištích. Ta požaduje pro umělá koupaliště odtok z hladiny i ze dna, absenci míst s pomalou cirkulací vody, jímku na vypuštění celého objemu vody do kanalizace nebo do recipientu, na kraji bazénu přelivný žlab, venkovní bazény také vyžadují brodítka na omytí nohou. Materiály, které přijdou do styku s bazénovou vodou nesmí její kvalitu zhoršovat, například tím, že by podporovaly růst fytoplanktonu.

Další nádrže v regionu

Oficiálně nikoliv koupaliště, ale vodní či hasičské nádrže jsou tak i v Konecchlumí, v Mlázovicích (a to přesto, že městys provedl roku 2010 rozsáhlou rekonstrukci), v Podhorním Újezdě či v Ostružně na Skláři. Na těchto místech se lidé též koupou na vlastní nebezpečí a pokud se inkasuje vstupné, tak za vstup na pozemek.

Jak nám vysvětlili pracovníci Krajské hygienické stanice, koupališť, která splňují požadavky a které hygienici sledují, je v okrese jenom devět. Dvě z nich jsou přírodní (Oborský rybník a koupaliště Dachova u Hořic) a sedm umělých (Jičín – Kníže, Sobotka, Eden – umělé koupaliště u Jinolických rybníků, Pecka, Miletín, Třebnouševes a Milovice u Hořic). Z blízkých míst mimo okres Jičín pak mají vyhovující koupaliště třeba Sedmihorky, Košťálov nebo Lomnice nad Popelkou, která nedávno prováděla rozsáhlou rekonstrukci.
Hygienici zároveň sdělili, že letos neevidují na Jičínsku žádné zdravotní problémy z koupání, a ani v minulých letech se s nimi výrazně nepotýkali.

Případné zmírnění předpisů by bylo možné jen na celoevropskéz  úrovni. Občané například mají podle Lisabonské smlouvy nově právo tzv. evropské občanské iniciativy. Milión občanů ze sedmi členských zemí může požádat Evropskou komisi o to, aby Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie navrhla „evropský zákon", nařízení nebo směrnici.   Michal Zikmund