Setkala se s kladným ohlasem, a tak jsme se ve čtvrtek 9.6. sešli odpoledne u školy, se spacákem a dostatkem oblečení pro případ, že bychom se cvakli. Do kopce ke škole se v půl páté přiřítil modro-bílý historický autobus vodáků z Nové Paky, naložili tašky a spacáky na střechu a mohlo se vyrazit směr Týniště nad Orlicí. Na místo jsme dorazili okolo 7. hodiny, postavili stany a čekali s ešusem na polévku.

Vodácký výcvik žáků peckovské ZŠ.To vám povím, v přírodě všechno tak nějak chutná lépe. Plná bříška však nezabránila dětem začít hrát fotbal a další míčové hry. Pak jsme také zasedli k táboráku a opekli nějaký ten „buřtík". Večerka byla v deset, ale to víte, bylo pořád co povídat, a tak se šlo spát mnohem později. Přišlo ráno a čekala nás snídaně formou švédských stolů aneb kdo má na co chuť, vyberte si.

Po úvodním proškolení, jak se drží pádlo, pádluje a taky chová ve vodě po cvaknutí, přišela ta chvíle…vzít loď a vyrazit. Nejprve jsme opatrně zkoušeli, jak se loď na vodě chová. Ale zanedlouho už jsme krásně pluli po proudu. Nebudu lhát. Jak to tak u začátečníků bývá, pár lodí se cvaklo. Ale to vůbec nic nezměnilo na spokojenosti a dobré náladě. Plavba byla dlouhá 16 km, ale zvládli jsme ji statečně.

V táboře nás pak čekal smažený sýr a brambory, už tradiční jídlo na vodáckém výcviku  . Na večer jsme se pak šli projít do města Týniště a večer jsme strávili zase u míčových her a táboráku. V sobotu ráno už se nevstávalo tak zlehka jako v pátek, ruce nás bolely, ale stejně jsme se vydali na další plavbu. Byla už kratší, ale o to složitější. Plná zatáček a vrbiček podél břehů. Byli jsme však parta statečná, a tak jsme vše zvládli s nadšením. Domů jsme dorazili kolem šesti večer, náležitě unavení, ale plni zážitků. Děkujeme tímto vodáckému veliteli, Petru Kučerovi, i jeho kolegům za příjemně strávené tři dny. Zase se brzy ozveme.   Lucie Morávková, Libor Stuchlík