Největší lenoch, nejpomalejší závodník, nejhorší knihovna okresu. Radost, která přichází, když se negativního označení zbavíme, je veliká. Své o tom ví ve Vysokém Veselí.

Vysoké Veselí, město se zhruba 900 obyvateli patřící do okresu Jičín, má profesionální knihovnu. Po příchodu do jejích prostor je čtenář omámen pozitivní atmosférou, jež dýchá nejen z paní knihovnice Jany Holmanové, ale především ze sluníčkem osvětlených a lehkou fialovou vymalovaných místností. Jak bylo ale naznačeno v úvodu článku, nebylo tomu vždy tak.

Šaty dělaj člověka a interiér knihovnu. Do roku 2007 byla knihovna, jejíž mokré a plesnivé zdi ničily knihy, právem označovaná za ošklivou. Po rekonstrukci se stav zlepšil, ale pořád nebyl důvod k oslavám. Ten přišel až po opravách z přelomu roků 2012 a 2013. Knihovna prošla obrovskými stavebními pracemi – podřezávala se budova, pokládala podlaha, měnila elektřina, sociální zařízení, malovalo se. Rekonstrukce nejsou ale jen hezké vzpomínky. Naopak. Pro paní knihovnici je to připomenutí hektického období, kdy se knihovna dvakrát během půl roku stěhovala nebo kdy přicházely od stavbyvedoucího téměř dennodenně špatné zprávy o mokru v budově.

Knihovna ve Vysokém Veselí.Nebuďme povrchní a mimo image knihovny i pár řádků o „její duši". Vysoké Veselí je jedním z měst, které řeší problematickou otázku romské menšiny, jež se v obci pomalu stává většinou. Sociální struktura obyvatel je samozřejmě fakt, s nímž musí pracovat i knihovna. Po bouřlivějších časech je v současné době situace v knihovně klidná. Největší starost připravili knihovnici romští prvňáčci. Při lednovém pasování čtenářů musela po dohodě s paní učitelkou poprvé za své knihovnické působení vyloučit některé žáky ze slavnostního aktu, protože se nenaučili vůbec číst. Nezbývá věřit, že nevzniká nová tradice.

Spolupráce
Knihovna ve Vysokém Veselí je příkladem dobré praxe v oblasti mezigenerační spolupráce, spolu se základní školou a místní charitou zaštiťuje akce podporující součinnost dětí a seniorů. V knihovně se na Vánoce a Velikonoce tvoří přání a perníčky, které pak samy děti předávají těm nejstarším, přes rok pak chodí děti seniorům číst. Paní Holmanová zastává vizi, že by knihovna neměla zůstávat pouze u knížek, a proto se spolu s dětskými čtenáři účastní například programu k pálení čarodějnic či rozsvěcování vánočního stromečku.
V menším předstihu tedy přeji, aby se ani letos žádný perníček nespálil a stromeček zazářil přesně tak, jak bude v plánu.  Vanda Vaníčková