Pokud ale jde o včelaře a jeho včely, které mu skutečně uletěly, znamená to, že se mu včely vyrojily.

Kdy a proč se včely rojí, to je otázka, kterou čas od času řeší každý včelař. Je mu přitom dobře známo, že rojení je u včel přirozený způsob jejich rozmnožování. A tak z pohledu včel nejde o žádné neštěstí a vůbec nic mimořádného. Z pohledu jejich existence je to stav dokonce velmi žádoucí. Z pohledu včelaře rojení ale vypadá docela jinak.

Když včely uletí
Ulétlý roj včel je jeho okolím chápán jako neschopnost včelaře chované včely zvládat. Navíc, pokud včelí roj uletí a včelaři se ho nepodaří nevrátit do úlu, jde nejen o ztrátu včel, ale také medového výnosu, protože vyrojené včely s sebou odnesou z úlu med. A dokonce i včely z roje odchyceného už žádný větší výnos medu v roce vyrojení nedají.

Dalo by se teď dlouze přednášet proč a za jakých podmínek se včely rojí. A co má včelař dělat pro to, aby k takové situaci u jeho včel nedošlo. Je to záležitost poměrně složitá, která zdaleka nezávisí jenom na samotném včelaři a jeho schopnostech chovu a ostražitosti. Je daná například vývojem počasí v dané chvíli, nedostatkem či naopak velkou snůškou nektaru a pylu v okolí jeho stanoviště a jistě také genetickým vybavením chovaných včelstev. Takže má-li být alespoň něco na tomto místě jako rada proti rojení řečeno, tak vyrojení určitě brání kvalitní matky. Nerojí se tolik včelstva, která vznikla oddělky a nepochází z odchyceného roje, které si schopnost rojení nosí ve své genetické výbavě. Rojení také brání dostatek prostoru v úlu, tedy typ úlu, ve kterém včely chováme.

Způsob chovu
Ale i způsob chovu a kontrola včelstev samotným včelařem v době pro rojení nejvhodnější. I přes všechnu tuto snahu a dodržené podmínky se včely občas vyrojí, protože je to jejich vlastnost a jsou k tomuto chování vybaveny a předurčeny přírodou.

Podívejme se nyní na rojení z pohledu člověka, nevčelaře. To, že se najednou z úlu uvolní tisíce včel, poletují v hejnu v okolí včelnice a vydávají svým bzučením až neuvěřitelný hluk, je velkolepé divadlo, které jednomu pozorovateli přináší nadšení nad tímto divem přírody, ale pro jiného jsou stresem a obavou, co takový roj udělá, a zda tím je ohrožen jeho život. Není divu, že pak často následuje volání o pomoc na tísňovou linku záchranářů či hasičů a samozřejmě upozornění nejbližším včelařům, aby jim pomohli vzniklou situaci řešit.

Má se člověk včelího roje bát? Samozřejmě, že rojení je pro přírodu neznalého člověka jen málo pochopitelný děj a vede jej ke ztrátě klidu a k volání o pomoc. Přitom přiměřené chovajícího se člověka rojící se včely přímo neohrožují. Ty mají v té chvíli docela jiné starosti. Snaží se najít v okolí vhodné místo pro umístění nově vznikajícího včelstva. Nejčastěji hledají dutinu stromu nebo spáru ve zdivu vedoucí do uzavřeného prostoru apod. Včely nemají zájem v takové chvíli lidi napadat. Pokud se jim samozřejmě nepřiplete přímo do cesty nebo je nedráždí rychlými obrannými pohyby rukama či zmateným útěkem. V okolí roje je třeba se chovat klidně, pohybovat se co nejméně a volně. V takovém případě včely člověka nenapadnou. Tehdy je správné zavolat nejbližšího včelaře, který usazený roj snese a vrátí ho do nového připraveného úlu. Tím vznikne jeho nové včelstvo a dárce si od včelaře zaslouží odměnu – sklenici medu.

Divy přírody
Každé setkání s rojícími se včelami využijme jako vzácnou příležitost být přítomni nevšednímu divu přírody. A včelařům pomůžeme tím, že je na vylétlý roj upozorníme. Včelař však musí mít jistotu, že jde o jeho včely a ne o náhodný, třeba divoký roj. Takový je povinen zlikvidovat, protože by si jím do svého chovu mohl přinést nemocné včely, které by nakazily celý jeho chov. ⋌Oldřich Suchoradský, Kopidlno