V neděli přijel královéhradecky biskup Jan Vokál, aby nástroji požehnal. Celý kostel zahalil se do dýmu kadidla a tóny organu doprovodil sbor slavným Alelujá. Úžasná chvíle. I tím, jak jeho eminence v kázání připomněl Markovo, že skutečným bohatstvím je moudrost.

Slavnostní mše svatá byla sloužena v barvě zelené, barvě naděje. To potřebujeme. Takto propojuje se život církevní s občanským. Hudba je skvělým spojovníkem. Pan varhaník Václav Uhlíř se usmíval, paní sbormistryně Marie Stříbrná skvěle ovládala rukama i mimikou obličeje své těleso. Pěkný pohled z kůru do dolů do presbyteria. Na to, jak otec biskup oblékal a svlékal mitru, jak liturgie předepisovala. Jak držel berlu, kterou odkládal do rukou malého ministranta v bílých rukavičkách.

Hezké na mši svaté je, jak věřící po jejím skončení vyjdou před kostel a rokují. Tentokráte tím hezčí, že pan farář zve ke slavnostnímu pohoštění slovy: „Pojďte, je to zadarmo.“

Odpoledne pak vystřídali se při slavnostním koncertu další varhaníci, spolu se smíšeným pěveckým sborem Foerster.

PS: Není od věci zalistovat na internetu. Mons. Jan Vokál má pestrý životopis a zajímavý. Kromě vzdělání potřebného k výkonu církevních funkcí je také doktorem práv a inženýrem elektrotechniky.   proChor