Kocourek věděl, že brzy zemře. Zákeřná nemoc ho sžírala v prosté chalupě na Brdě, kde o něj pečovali pouze jeho rodiče, zatímco si psal vlastní epitaf. "Zde hnije pastýř bez bílého stáda, keř hlohu bez květu, kus nebe bez hvězdy. Poutníče, sehni svá unavená záda, postav se do hlíny na příkrov bezedný," stojí dnes na hrobě mladého básníka.

O vyleptání posledního Kocourkova díla do sleněné desky na jeho hrob se zasadil novopacký spisovatel a jeho velký obdivovatel Jaromír Typlt. Právě on s blížícím se výročím Kocourkovy smrti zveřejňuje téma jeho rodného domu, rozpadající se roubenky, ze které se od prvního vydání Kocourkových deníků v souboru Extáze stalo poutní místo všech literárních nadšenců a silné atmosféry lačných dobrodruhů.

Četba knih. Ilustrační snímek
ANKETA: Proč je dobré číst knížky i dnes? Spisovatelé prozrazují sedm důvodů

„Když jsem se o Kocourka začal zajímat, zjistil jsem, že má spoustu čtenářů, kteří by za něj dali ruku do ohně. Rozhodl jsem ta svědectví podchytit. Vedle jmen, jako je kunsthistorik Jaromír Zemina nebo hudebník a známý jičínský učitel Jan K. Čeliš, mě zaujal třeba fotograf Saudek, který napsal krátký, ale naprosto obdivný příspěvek, i příběhy lidí, kteří pořádali v 80. letech poutě na Brdo a setkali se s jeho bývalými spolužáky i milenkami," vypráví Typlt.

Snahy o opravy ustaly, dům se rozpadal

Před mnoha lety získala roubenku na Brdě nová majitelka z Prahy. Údajně se měla pokoušet chátrající stavení opravit pro někoho ze svých dědiců, snahy ale nakonec ustaly a od té doby se dům rozpadal. Mnoho lidí z Nové Paky a okolí se pokoušelo dům koupit a zachránit, nakonec se to před pár měsíci povedlo mladému truhláři Martinu Mühlovi, který žije v sousedství a vedle barabizny vyrůstal, aniž by se o Kocourkův osud zajímal.

„Vzpomínám si, že jsem si tu jako dítě hrál, vybavuji si i tu tajemnou atmosféru a časem se mi pozemek zalíbil. Dům už zachránit nejde, proto se musí zbourat. Na jeho místě si postavím něco podobného, ale je čas, aby místo začalo znovu žít," říká truhlář, který chalupou na požádání provází zájemce, kteří chtějí Kocourkovu roubenku ještě naposledy vidět.

Která kniha vás ovlivnila, jaké dílo by měl poznat každý?
Jakou knihu by si lidé měli přečíst? Osobnosti Česka představily své tipy

Během uplynulých měsíců Martina Mühla kontaktovalo hned několik Kocourkových fanoušků, proto se o osud básníka začal zajímat víc. Část zachovalého vybavení domu věnoval muzeu, část zachová pro budoucí dům a dokonce se dal na četbu Kocourkových poetických próz.

„Ozvalo se mi opravdu hodně lidí, někdy to bylo trochu divné, když nám tady po pozemku chodili v noci s baterkami. Ale začali jsme spolupracovat, a dokonce jsem od nich dostal tohle," vypráví, zatímco z kapsy vytahuje knížečku Šest milostných.

Zvláštní a smutná atmosféra

Podle Jaromíra Typlta si místo pozornost Kocourkových obdivovatelů zaslouží, zároveň přiznává, že dnes už stavení není možné zachránit. „Dům na Brdě měl zvláštní atmosféru, která byla velmi silná a zároveň velmi smutná. Rodný dům si představujeme jako místo, o které někdo pečuje, muzeum, kde jsou zachované židle, stoly, a tady naopak jsme viděli rodný dům, se kterým se děly strašné věci. Plesnivěl, rozpadal se, prorůstaly jím stromy, v létě to bylo opravdu neprůhledné houští, zámek Šípkové Růženky. V něčem to byl skutečný obraz osudu spisovatele a básníka. Josef Kocourek se narodil v době, kdy se lidé rodili doma a doma umírali a ten dům je s jeho osudem spjat opravdu těsně," popisuje.

K chalupě takto přivedl mnoho svých známých, spisovatelů i literárních kritiků. Společně také navštěvují Kocourkův hrob, ke kterému vede procházka z Brda na kopec s krásným výhledem na Krkonoše. Podle Typlta má dílo a osud Josefa Kocourka stále co říct i mladé generaci. Kocourek totiž svým kontroverzním dílem značně předběhl dobu. Ve svých dílech používal hodně expresivní erotismus, kvůli kterému se podle Mühla sousedům na vesnici znelíbil, přestože jeho rodinu jinak měli ve velké úctě. Navíc v románu Kalendář, ve kterém se obracejí listy otevřeně popisoval drsné sociální poměry přímo na Brdě, které přejmenoval na Hinčinu, zneužívání chudých dívek, ožebračování chalupníků. Lidé se v jeho vyprávění poznali.

Vinnetou a Ribanna
Kdo jsou vaši knižní hrdinové? Vinnetou, Kája Mařík i kocour Mikeš

„Je to příběh neskutečného talentu, který navzdory podmínkám neuvěřitelně rozvinul. Zároveň je jeho literární dílo dodnes velmi přitažlivé. Na svou dobu bylo nejen velmi eroticky otevřené, ale také nic netají v popisu ne úplně ideálního životního stylu plného alkoholu a žen. Tak se s ním spousta lidí může i dnes identifikovat. A zároveň podmanivým způsobem věrně popisuje život v Podkrkonoší, podhorské chalupy a krajinu," vysvětluje Typlt.

Extáze. V zápiscích se poznávaly bývalé milenky

Zatímco chalupa půjde v nejbližších dnech k zemi a mladý básník už 90 let odpočívá ve stínu milovaných Krkonoš, jeho odkaz díky nadšencům stále přežívá. Dodnes vychází jeho knihy a Extázi má ve své knihovně nejeden literární fajnšmekr.

Však i v 70. letech, kdy kontroverzní kniha poprvé vyšla a veřejně se o ní moc nemluvilo, ji lidé nakupovali po desítkách kusů a v zápiscích se poznávaly Kocourkovy bývalé milenky.

V nejbližších dnech navíc vyjde dosud nevydaný ucelený soubor čtyř Kocourkových básnických sbírek, který sestavil další z jeho obdivovatelů Jaroslav Vyskočil pod názvem I smutek byl jen sen.