„Nechceme děti nutit se rozhodovat o budoucnosti tak brzo. U nás se naučí vzít do ruky nářadí, ale i znalosti a dovednosti potřebné do budoucího života. Aby i z učiliště mohli mířit třeba na vysokou školu,“ říkají. Studenty by mohli přivítat už v září 2022.

Co se vám na současném učňovském školství nelíbí?

DK: Ondřej Šteffl, který se učňovským školstvím zabývá, říká, že je to u nás takový odpadkový koš. To je hrozně drsné a nelíbí se nám to. S dětmi se studijní neúspěchy často vlečou už od první třídy. A přechod na učiliště je ještě víc snižuje a je pro ně těžký.

Kde se zrodil nápad založit nové, křesťanské učiliště?

DK: Touhu založit učiliště jsme měli ještě dříve, než jsme založili ZŠ a MŠ. Tehdy jsme ale měli menší děti, já sama jsem měla kvalifikaci pro první stupeň a tak vznikla Brána. Ale teď cítíme, že nastal čas se vrátit k tomu, po čem jsme toužili už předtím.

K čemu byste na vašem učilišti chtěli děti vést? V čem by mělo být jiné?

DK: Fyzickou a praktickou práci vnímáme jako velmi potřebnou a užitečnou. Budeme škola pro ty, kteří půjdou po vyučení pracovat, budou z nich řemeslníci. Ale vítáme i ty, kteří se rozhodnou jít ve vzdělání dál, dodělat si maturitu a vysokou školu. Chceme je navíc vést i k morálním hodnotám. Aby byli poctiví, ochotní a vstřícní k zákazníkům. Aby řemeslo zase kvetlo. Vytváříme bezpečné prostředí, kde nikdo nebude učně shazovat, budou zažívat úspěch a vidět výsledky své práce. Jednáme s partnerskými firmami, aby studenti mohli co nejdříve nastoupit do praxe, dostali se do reálného prostředí.

BČ: Vidíme obrovskou díru ve společnosti. Děti přichází na učiliště často s pocitem méněcennosti. Potřebují se uzdravit a uvědomit si, že mají hodnotu.

V jakých oborech budete děti učit?

BČ: Kraj nám schválí jen něco, co v okolí ještě nemáme. V tuto chvíli vnímáme jako nejbližší instalatérství. Říkáme tomu Instalatér+, výuka bude mít přesah do dalších oborů, aby byli absolventi schopni pracovat v širších souvislostech, nejen v samotné instalatéřině.

DK: Oborů je u nás hrozně moc, ale jsou uzoučké. My chceme, aby byl absolvent kromě instalatéra také trochu zámečník, stavitel nebo elektrikář.

Chtěli byste sem pozvat děti z celé republiky?

BČ: Přemýšlíme hlavně v širším regionu. Rádi bychom vybudovali i ubytovací prostory, něco jako domov mládeže.

JK: Jsme křesťanská škola, proto hodně cílíme na křesťanské rodiče, kteří by chtěli své dítě dát na vyučení, kde se bude nejlépe rozvíjet. Ale zároveň si uvědomují, že běžný učňák nemusí být bezpečné prostředí a může jejich dítě svést na špatnou cestu. Budeme cílit na rodiče, kteří chtějí, aby škola s jejích dítětem jednala dobře a byl tam dobrý kolektiv.

Bude vaše škola otevřená i těm, kteří ke křesťanství doma nejsou vedeni?

BČ: Určitě. I dnes máme většinu dětí z prostředí nekřesťanského. I nadále jsme otevření pro kohokoliv.

Jak vypadá v praxi zaměření na křesťanské hodnoty ve vzdělávání?

DK: Přistupujeme k dětem uctivě a žádáme uctivost i od nich. Předáváme dětem to, co sami žijeme. Nechceme po nich nic, co bychom sami nezvládali. Vedeme je k vděčnosti. Podporujeme vědomí, že jsme komunita, máme se rádi, záleží nám na sobě navzájem. Chceme, aby se každé dítě rozvíjelo, aby znalo své silné a slabé stránky. Aby každé dítě vědělo, že je hodnotné, vzácné, jedinečné. Ale zároveň se snažíme, aby to nevedlo k egocentrismu. Dítě vedeme ke smyslu pro povinnost, pro společenství.

A takto byste chtěli vést i starší děti na střední škole?

JK: Neděláme tu křesťanskou nalejvárnu, ani nemáme nudné hodiny náboženství. I Jan Amos Komenský byl členem Jednoty bratrské a právě on prohlašoval, že vzdělání má člověka především vyvést ze samosvojnosti. Že nemá být zaměřený sám na sebe, ale vnímat, že tu jsou i další lidé.

Na co tedy u nich budete klást důraz?

JK: Českému školství je často vyčítáno, že škatulkuje děti moc rychle. Z učilišť už často nevede cesta k dalšímu vzdělání. My chceme absolventům dveře otevřít.

BČ: Do firem často přijdou lidé s tituly a vzděláním, kteří ale nejsou praktičtí. Někdy je lepší, když má člověk především srovnaný život a zbytek se může doučit později.

V jaké fázi plánování jste nyní?

BČ: Je to zdlouhavé, ale nyní počítáme s tím, že školu skutečně otevřeme. Hlavně teď propagujeme. Natočili jsme video a rozeslali maily se základními informacemi a dotazníkem. Abychom věděli, jestli o to rodiče skutečně budou mít zájem.

DK: Teď vytváříme podklady abychom mohli všechno doložit na krajský úřad ke schválení. To přijde nejpozději v únoru, takže potom bychom vyhlásili přijímací řízení.

JK: Chceme kraji dokázat, že je o náš záměr zájem. Vytváříme síť rodičů a necháváme je vyjadřovat se k tomu, jestli je obor zajímavý a jak jsou pro ně důležité naše hodnoty.

Jak budete celý projekt financovat?

BČ: Měli bychom dostat dotaci na provoz z ministerstva. A vybavení budeme řešit průběžně.

JK: Zároveň si uvědomujeme, že nemá smysl dávat miliony za supermoderně vybavené dílny, když budou za pár let zastaralé. Proto radši kontaktujeme firmy a budeme se snažit studenty dostat přímo tam.

Jak tedy bude vypadat přijímací řízení?

DK: Říkali jsme si, že by bylo zajímavé udělat praktické přijímačky. Někdo ještě v sedmnácti neumí chytnout nářadí, vidí ho poprvé v životě a je to pro něj sci-fi. Takže by u přijímaček nebyla čeština a matematika, ale nějaký praktický úkol třeba zatlučení hřebíku, složení skládačky, rozložení. Abychom viděli, jestli už dítě dělalo něco rukama.

BČ: Přitom ale některé děti jen nikdy nedostaly příležitost si práci vyzkoušet. Objevit v nich tu šikovnost možná bude oříšek. Ale těšíme se na to