Smýtí se, co vyrostlo, následuje nové zalesnění a cyklus se opakuje. Nyní se prosazují malé paseky. Po dvou kalamitách v minulém roce však nastala výjimečná situace. V okolí Prachovských skal v tomto případě byly poškozeny porosty 60, 80 a 100leté a tím pádem musely být prováděny, a ještě stále se provádějí a provádět budou, mimořádné těžby, a to navíc na místech, kde by se za normálních okolností netěžilo.

Těžba je rozptýlena, dřevo je dopravováno na větší vzdálenosti, zničí se více cest. To vše je nákladnější, než u klasického pasečného způsobu. V případě terénů v Prachovských skalách je potřeba také pomoc koně a už jenom tím se těžba prodraží o 100 Kč na kubík. „Ani sortiment, který nám z toho vyplave, není ten, co bychom si zrovna přáli,“ vypověděl o této problematice Ing. Tekverk a pokračoval: „Z dlouhodobého pohledu jsou lesy kolem Prachovských skal tvořeny umělým zalesněním.

V letech 1910 až 1930 byly v této oblasti lesy zcela zničeny mniškou a z toho důvodu se obnovovaly. Byly zde vysázeny rozsáhlé smrkové monokultury a přitom sazenice nebyly původní, pocházely například také z Rakouska, z okolí Štýrského Hradce. (Hospodářský plán v dnešní době předepisuje původ sazenic, musí být určené pro tu kterou oblast a musí pocházet z uznaných druhů semínek). Nyní, ve stáří stromů kolem 80 let, se to začíná projevovat a uprostřed kmenů mnoha smrků jsou rozsáhlé hniloby. Kalamity tak mohly uškodit ve větším rozsahu.

Od Ing. Tekverka jsme se dále dozvěděli, že současný stav poznání v lesním hospodářství doporučuje vytvářet les různověký, složený z různých druhů stromů. Výsadba je vázána lesním hospodářským plánem a ten předepisuje vysazovat v našich podmínkách hlavně borovice a buky, které by tu měly za 50-60 let dominovat. V hlubších roklích a na vlhkých místech je preferována jedle.

Smrk by neměl být v centrální oblasti Prachovských skal vysazován a jinde v okolí Jičína by neměl mít charakter rozsáhlých monokultur, protože pro něj jsou vhodnější vyšší polohy, kde je chladněji. Na druhou stranu se smrk nadále pěstuje ve velké míře i v těchto místech, protože je žádaný a je z něho dobrý ekonomický výnos.

Vzácné lokality

Modřín je také žádaný, ale ochránci přírody si nepřejí, aby zde byl pěstován, protože v Hercynském systému modříny nerostly a je zde tedy nepůvodní. Nejbližší původní modřínové porosty jsou v Jeseníkách. Přesto nedaleko Jičína, v okolí „Trojice“, rostou modříny již 250 let staré.

„Na některých místech , jako je například „Hrádek“, nalezneme dokonce i prales. Před dvěma tisíci lety bylo toto místo osídleno a na 100 % odlesněno. Poté začalo přirozeně zarůstat a my dodnes necháváme přírodě na tomto vzácném místě volnost,“ prozradil na závěr Vladimír Tekverk.

Jana Šmejcová