„Většina dětí si sem jede chytit svůj životní úlovek. Někdy se nám ale stane, že sem rodiče dají potomka s tím, že ho to tady bude bavit. A oni se až u nás poprvé setkají s rybařinou. Někoho to chytne, jiného ne. Proto máme i spousty dalších aktivit, jako například výlet do Jičína, Prachovských skal, pořádáme různé soutěže ve fotbale, stolním tenise a podobně," představil nám tábor jeho pořadatel Petr Lemberk, který si velký zájem pochvaluje.

„Začínali jsme se čtyřmi turnusy, momentálně jich máme devět. Děti se nám hlásí už v lednu a v únoru máme mnohdy obsazeno," usmívá se Lemberk, který se k pořádání dětských táborů dostal vlastně náhodou.

„Dalo by se říci, že jsem se už narodil s prutem. Rybaření mě bavilo odjakživa. Můj sen byl mít vlastní rybník, což se mi splnilo. No a protože mám i svůj rodinný penzion, tedy možnost malé hosty ubytovat, zkusil jsem to. Hodně mi v začátcích pomohla zkušená pořadatelka dětských táborů, a tak trochu to byla i ona, kdo mě na to navedl," popisuje své začátky s dětskými tábory vášnivý rybář Petr Lemberk, který si zakládá především na rodinné atmosféře.
SOUROZENECKÁ ZÁLIBA Magda a Matouš Horovi jsou sourozenci z plzeňského kraje, které mimo jiného také spojuje láska k rybaření. Na táboře jsou už potřetí a rozhodně nešetří chválou. „K rybaření jsem se dostala díky bráchovi. Viděla jsem, jak si to užívá, a tak jsem šla jednou za ním a zeptala se ho, zdali by mě taky nenaučil chytat. Souhlasil. Začalo mě to taky bavit a od té doby jezdíme rybařit spolu," prozradila nám usměvavá slečna, která byla jedinou dívkou v tomto turnuse. „Rozhodně mi to nevadí. S klukama je sranda. Všechny nás baví stejná věc, takže se rozhodně necítím odstrčená," říká spokojeně Magda.

A co k rybaření přivedlo Matouše? „Byl to můj děda. Párkrát mě s sebou vzal na ryby a mně se to zalíbilo. A ségra? Ta to zas viděla u mě. Rozhodně jsem ji do ničeho nenutil. Vše bylo dobrovolné," směje se Matouš, který se na tábor, pokud se nic mimořádného nestane, chystá i za rok. „Určitě přijedeme. Je to tu fakt super. Už teď se těšíme," shodují se sourozenci jednoznačně.

I Matěj Grümmich z Ústí nad Labem je na táboře potřetí a velmi se mu tu líbí. „O rybaření mi řekl táta, který mě také naučil základy. Pak jsme se dozvěděli, myslím z internetu, o tomto táboře. Byla to skvělá možnost naučit se pořádně chytat," prozrazuje Matěj, jak se k tomuto, pro někoho asi nezvyklému koníčku, dostal.

CO SE NAUČÍ

„Děti se tu mimo jiného naučí i základní péči o ryby. Fungujeme na principu chyť a pusť, takže každá ryba, která je polapena, je vrácena zpět do rybníku. Každý si ale myslí, že to je jednoduché. Prostě rybu hodit zpátky do vody, ale takhle se to nedělá. A učí se i další důležité věci ohledně těchto němých tvorů," upřesňuje Lemberk.

Tábora se účastní děti z celé republiky, ale ani jičínští prckové nejsou ochuzeni. „Teď tu mám dva kluky z Jičína. Ti sem ale pouze dochází. Rodiče je ráno prostě přivezou a večer, třeba v jedenáct, si je opět vyzvednou," vysvětluje Lemberk.