Firma Scio proslula svými testy, občas kritizovanými. Zejména těmi, kteří neuspěli.

Tři týdny se v té škole učí metodou scio a čtvrtý týden jede škola na expedici. Poslední týden školního roku konala se expedice jedné ESŠ školy v Podkrkonoší, v Miletíně. Ten týden má být vyplněn kulturními prvky, turistikou, poznáváním. Měl jsem tu čest být pozván, hrát tam divadlo, trochu i hovořit o vzpomínkách.

Šikmá travnatá plocha tábořiště stala se amfiteátrem pro šedesát diváků a osm učitelů. Dole stála tříkolka, proměněná na divadlo. Na programu byl Příběh velké lásky. Tak jsem hrál, pak vyprávěl. Poněkud jsme si ani nevšimli, že se stmívá, takže divadlo jsem balil při baterce. Debata i při balení v malém hloučku pokračovala. Příjemný zážitek pro českého potulného divadelníka.

Na práci novinářskou nebylo moc času. Ale osvědčila se dlouholetá zkušenost, mnoho informací dá se pořídit při společné práci. Příprava divadla, večeře, včetně cesty na ní, úklid divadla. Samozřejmě i DELL (https://www.scio.cz/o-nas) a rozhovor s Míšou, paní učitelkou - průvodkyní, bytem v Jičíně. Známe se  z Lodžie.

Scio je pojem širší. První aktivitou, už v roce 1995 byl systém národních srovnávacích zkoušek. ScioŠkol je 21, z toho zatím jen 2 expediční. Školy jsou soukromé, však plně zapsány v rejstříku škol a školských zařízení vedeném MŠMT.

Žáci i učitelé si tykají. Vidím vzájemnou otevřenost. Nepoužívá se název učitel, ale průvodce. Výuka neprobíhá podle pevných, předem stanovených osnov, ale aktuálních projektů, přizpůsobených okolnostem. Neklasifikuje se známkami, ale slovním hodnocením. Tím je práce průvodce náročnější.

Jen krátce měl jsem možnost poznat průvodce, na delší rozhovor čas nebyl. A tak jen postřeh. Ne každý může pracovat ve ScioŠkole. Napadá mě jeden lidský typ. Samorost.

Otázky pro Míšu:

Scio škola je soukromá, rodiče musí platit. Měsíčně 8 000 korun plus náklady  na expedici, zpravidla okolo 3 000. Je to tedy škola jen pro děti bohatých rodičů. Ti ale nemusí být vždy vhodní pro tento způsob výuky. Jak se s tímhle vypořádáváte?
Žáci, respektive rodiče, kteří si nás najdou a mají zájem o studium u nás, nepatří nutně mezi ty nejbohatší. Často se dokonce jedná i o děti z rodin s průměrnými (či mírně nadprůměrnými) příjmy. Jsou to ale rodiče, kteří se o vzdělávání zajímají a hledají pro své dítě takovou výuku, o které si myslí, že dává v dnešní době smysl. Vzdělání je pro ně prioritou a rozhodnou se do něj investovat - třeba i na úkor jiných věcí.

Naopak pro spoustu bohatých rodičů nejsme vhodnou volbou. Neshodujeme se s nimi v základních hodnotách ani výkonnostních očekáváních. Důraz na výsledky a výkon u nás ve škole nenajdou.

To, zda jsou rodiče v souladu s našimi principy a zda bude kombinovaná výuka pro dítě vhodná, ověřujeme při vstupním pohovoru (zástupci Expediční ScioŠkoly, rodiče, dítě). Ten trvá cca hodinu a je příležitostí k seznámení se a pro oboustranné vyjasňování všeho, co jasné není. Děti si také obvykle zažijí týden nanečisto. Vyzkouší si v plném provozu, jak to u nás v online prostředí chodí. Následně se znovu sejdeme a společně s rodiči i dítětem sdílíme postřehy a teprve poté se dohodneme, zda je vhodné, aby dítě u nás ve škole pokračovalo, nebo zda pro něj bude lepší jiný druh vzdělávání.

Výběr rodičů - respektive jejich soulad s hodnotami školy - je minimálně stejně důležitý jako vhodnost naší školy pro jejich dítě. Možná i důležitější.

Zajité nemáte ideální děti. Jak řešíte kázeňské přestupky? Existuje i možnost vyloučení ze školy?
Samozřejmě, že i my se potýkáme s různými kázeňskými přestupky;) Obecně se snažíme s dětmi pracovat individualizovaně, využívat principy respektující komunikace, ukazovat dětem přirozené důsledky jejich činů a hledat cesty k “nápravě” - spíše než tresty. Zabere to přirozeně hodně času a je to běh na dlouhou trať. Nicméně máme ale pocit, že se nám to pozitivně vrací a dává nám to smysl.

V praxi pracujeme s něčím, čemu říkáme “Diagram důsledků”. Jedná se o jakýsi přehled toho, jak budeme v případě porušení společných pravidel postupovat. Diagram je vodítkem jak pro nás průvodce, tak o něm vědí i děti. Rozlišujeme samozřejmě také závažnost překročení pravidel. Jedním z nástrojů, který využíváme, je “Rozhovor s vlastním svědomím”, ve kterém děti sepisují odpovědi na dané otázky. Například: “Popiš, co se stalo.”, “Jaký mělo tvé chování dopad na ostatní?”, “Co bys příště mohl udělat jinak?” apod.

Dalším nástrojem může být sepsání Dohody o chování, kde dítě společně s průvodcem formuluje, jaké budou důsledky v případě dalšího porušení, ale i co potřebuje od nás, aby si v rizikových situacích lépe poradilo. V případě potřeby scházíme i v rámci tzv. Tripartit, kterých se účastní zástupci školy, dítě a rodiče. Důraz na respektující chování a bezpečné prostředí je u nás velmi silný. Vlastně mnohem silnější než na znalosti - čímž se vracím k první otázce, resp. odpovědi - že naše škola opravdu není pro každého, zejména ne pro výkonnostně laděné rodiče. :)