K jejich domku, kde žijí společně se sedmiletým synem Ondřejem, který již od narození trpí dětskou mozkovou obrnou, dorazila vzácná návštěva.

A to až z osmdesát kilometrů vzdáleného Kolína. Zástupci tamní městské policie pro Ondřeje přivezli tunu plastových víček, která se časem promění skrz sběrnu na peníze, za které bude moci rodina vyrazit s Ondřejem na tolik potřebný rehabilitační pobyt do Klimkovic u Ostravy.

Tour de víčka

Problémem léčby Ondřeje je totiž to, že takový rehabilitační pobyt, který se pohybuje v řádech několika desítek tisíc korun, nehradí žádná z tuzemských pojišťoven.

A bez nadsázky se dá říct, že za pondělní kolínskou návštěvou stojí hlavně jeho dědeček Václav Tonar.

Ten si před pár lety v novinových článcích vyhledal, že plastová víčka se dají zpeněžit. A tak začala jeho anabáze po okolních škarpách a kontejnerech.
„Co bych pro vnuka neudělal. Ale musím říct, že začátky byly hrozné. Nejdříve jsem chodil okolo hlavní silnice a vybíral jsem lahve odhozené do trávy v příkopech. Jenže to byl samý olej. Tak jsem přesedlal na kontejnery," řekl Ondřejův dědeček, který tak před třemi lety osedlal svoji letitou „Ukrajinu" a začal objíždět sběrné nádoby v blízkém i dalekém okolí.

„Za první rok jsem najezdil tak pět tisíc kilometrů. Druhý rok už to bylo slabší, to jsem ujel tak dvanáct set," uvedl Václav Tonar s tím, že zlom pro rodinu nastal v době, kdy se o jeho „pouti" za víčky dozvěděla média. „Když jsem začínal, tak jsem byl rád, když jsem přivezl půl kila. Později, když už mě lidé znali a věděli, proč to dělám, mi víčka předávali i u svých domů. A to jsem někdy přivezl i osm kilo. No a když se to rozkřiklo z médií, tak už začali lidé víčka posílat," dodal dědeček, který už teď „Ukrajinu" ponechal ve stodole a rodině pomáhá s přebíráním víčkových zásilek.

Srdeční záležitost

A právě z médií se o takovéto pomoci doslechla i tisková mluvčí kolínských městských strážníků Helena Honkiszová, pro kterou je kraj okolo Hořic srdeční záležitostí. „Pocházím totiž kousek od Ostrova. A když jsem se tak dozvěděla o Ondřejovi, přišlo mi dobré mu pomoci," uvedla tisková mluvčí, která spolu s kolegy přivezla chlapci kromě dárků i třiačtyřicet pytlů plných víček.

Ne všechny však pocházejí ze služebny městských strážníků. „Velkou měrou se na sběru podílely kolínské základní a mateřské školy," informovala Deník Helena Honkiszová s tím, že tunu víček se jim podařilo nashromáždit v rekordním čase jednoho měsíce. A další zásilky jistě budou následovat.
Strážník Ondra

„Rozhodli jsme se, že si Ondřeje vezmeme za svého. A to celé město Kolín. Do pomoci Ondřejovi je zainteresováno i vedení města," dodala mluvčí, která i nadále bude sledovat případné Ondřejovy pokroky v léčbě. A třeba se prý jednou setkají v Kolíně na pracovním pohovoru při přijímání nových strážců pořádku.

„Nikdy nikdo neví, kdo kdy bude koho potřebovat. Dnes Ondra potřebuje nás a jednou třeba budeme mi potřebovat Ondru," doplnila mluvčí kolínských strážníků. 

Kolínskou pomoc uvítala i maminka Ondřeje Vendula Dušková, která se dlouhou dobu zdráhala žádat o pomoc „cizí" lidi. „Nějak jsem v solidaritu už nevěřila. Nakonec se však ukázalo, že i v této uspěchané době se najdou dobří lidé," řekla Deníku Vendula Dušková s tím, že tuna „kolínských" víček se teď přiřadí k dalším jedenácti, které se za poslední dobu nahromadily na dvorku stavení. Následné peníze, kdy se počítá sedm korun za kilo, poslouží na podzim k toužebně očekávané klim - therapii.

„Bohužel žádná pojišťovna tuto terapii, která dnes po slevě stojí padesát tisíc, neplatí. Tak jsem moc ráda, že se to snad touto cestou podaří a Ondřej se konečně postaví na vlastní nohy a nebude na nás tolik závislý. I když on je takové naše sluníčko. Kdykoliv máme špatnou náladu, stačí, když se podíváme na jeho krásný úsměv a svět je hned krásnější," dodala maminka.