Letošní rok na Troskách bude výjimečný zejména díky dokončení oprav věže Baba, která brzy získá nový ochoz a lidé tak budou mít možnost nového výhledu na Český ráje i vzdálenější krajinné dominanty. Zároveň se po desítkách let úsilí pracuje na přípravách revitalizace celého hradního areálu.

Kastelánkou jste téměř přesně dva roky. Jaké byly, splnila se vaše očekávání a co pro vás bylo dosud nejtěžší?
Přesně tak, nastupovala jsem před dvěma lety v půlce dubna, letos tedy v této roli zahajuji svou třetí sezonu. Při svém nástupu jsem měla celkem jasnou představu, co mne jako kastelánku tak významné hradní zříceniny čeká. Věděla jsem, že se jedná o náročnou práci, která svou náplní přesahuje běžný pracovní život. Přišla jsem s vlastními vizemi a plány, které zde postupně realizuji. Nejtěžší pro mne bylo a stále je učit se trpělivosti, kterou realizace všech projektů na národní kulturní památce vyžaduje. O to větší je pak radost, když se projekty po čase podaří dotáhnout do cíle.

Jak se člověk stane správcem takové památky jako jsou Trosky?
Nevím, jestli je můj příběh zrovna typický, ale bylo to tak, že jsem na internetu uviděla, že je vypsané výběrové řízení na kastelána Trosek. Jeden večer jsem přemýšlela o tom, jaké by to asi bylo být kastelánkou a hned ráno jsem se probudila s tím, že je to práce přesně pro mě. Následoval asi měsíc poctivých příprav, přeci jen jsem jako výzkumnice v oboru dřeva jsem měla jisté mezery v oblasti péče o památky. A ono to vyšlo. Zpětně mi přijde trochu bláznivé, jak rychle se to událo, a do jakého neznáma jsem se pustila. Po těch dvou letech tady ale mohu s jistotou říct, že ač do neznáma, byl to krok správným směrem.

K památkám jste však měla blízko již předtím.Od patnácti let jsem dělala průvodkyni na státním hradě v Liticích nad Orlicí. V součtu jsem tam byla na brigádách sedm nebo osm sezon. Jsem z nedaleké Rybné nad Zdobnicí, takže jsem tam jezdila na kole. Práce průvodce je úplně něco jiného, než komplexní péče o památku. Nicméně při rozhodování o práci kastelána jsem měla v hlavě vzpomínku na to, kde mi bylo doposud nejlépe, tedy na zřícenině hradu v Liticích. Vrátila jsem se k oboru, který mne nejvíce bavil. Mezitím jsem pracovala zhruba pět let v oblasti výzkumu dřeva na Mendelově univerzitě v Brně.

Co se za ty dva roky na troskách především povedlo?
Pro mne osobně není malých cílů. Mám radost, kdykoliv se povede něco opravit, uklidit, zvelebit. Ať už jsou to větší práce jako přespárování části hradebního zdiva, které probíhá průběžně již několik let, oprava střechy na věži Panna, která proběhla v loňském roce, nebo drobnější údržba, kterou zvládáme svépomocí. Letos na jaře jsme tak natřeli objekt pokladny, odpadkové koše nebo lavice. Naší největší odměnou je spokojený návštěvník. Když od nás odchází s pocitem, že navštívil výjimečné místo, o které je dobře pečováno, vím, že jeden z nejdůležitějších cílů práce kastelánky byl naplněn.

Splnění jakých cílů máte ještě před sebou?
Největším cílem současné doby je pro mne úspěšné dokončení projektové dokumentace a získání stavebního povolení na revitalizaci hradního areálu. Je to projekt, o který se na Troskách usiluje již několik desetiletí. V současné době projektanti pracují na návrhu nové pokladny, toalet pro návštěvníky, řešení sítí – zejména kanalizace, odvodnění povrchů, nové přístupové cesty a dalších souvisejících prací. Byla bych velice ráda, kdyby se nám podařilo tento projekt zrealizovat v horizontu deseti let, protože si myslím, že si tak významná památka, jako jsou Trosky, zaslouží odpovídající zázemí a péči. Vše se ale bude odvíjet podle finanční situace. Jedná se o velmi nákladný projekt a získat tak velký objem finančních prostředků najednou je obtížné v každé době, včetně té současné.

Co je podle vás na Troskách pro návštěvníky nejatraktivnější, čím lidi přitahují?
Na našich návštěvnících pozoruji různé motivace, proč na Trosky přichází. Někteří je vnímají jen jako místo s pěkným rozhledem do kraje, jiní přijdou nasát genia loci významného historického místa, někoho přitahuje jejich mystičnost, dalšího zajímají příběhy, které se v historii hradu skrývají. Jedno mají ale společné – všichni obdivují jejich dominantnost v krajině a neuvěřitelnou práci našich předků, která za vznikem Trosek stojí. Ráda se na hradě občas zaposlouchám do diskusí návštěvníků, kteří se přou o tom, jak asi hrad ve 14. století stavěli a jak asi dopravovali materiál na stavbu věží.

Co byste jim odpověděla?
Že bych to také ráda věděla. Z toho, co o středověku víme, je jasné, že naši předci určitě nebyli hloupí a jistě měli spoustu vybavení a techniky. Místo motorů či elektrických zařízení si dokázali pomoci zvířecí nebo lidskou silou. Znali kladky, uměli si postavit jednoduchý jeřáb, určitě používali různé vrátky či páky. Uměli si práci zjednodušit, ale jednoznačně to byla obrovská dřina.

Jak dlouho taková výstavba mohla trvat?
Nemáme to přesně doložené, ale odhadem to byly nižší desítky let.

Mají o péči o památky zájem mladí lidé, respektive, je povolání kastelána pro novou generaci atraktivní?
Mezi kolegy kastelány znám muže i ženy různých věkových kategorií. Těm nejmladším ještě nebylo ani třicet a teprve se v památkové péči rozkoukávají, ti nejstarší se blíží důchodovému věku a o „své“ objekty pečují mnohdy i desítky let. Myslím, že práce kastelána je atraktivní pro specifický „druh“ lidí bez ohledu na věk. Je jednoznačně výzvou pro všechny, kdo se nespokojí s nějakou monotónní, jednotvárnou prací. Je atraktivní svou multioborovostí, nedovolí vám se nudit, protože nikdy není úplně hotová – opravy, údržba a provoz se navzájem prolínají, dokončíte jedno a hned můžete začít další. Atraktivita té práce samozřejmě spočívá i v krásném prostředí, kde jako kastelán pracujete a vlastně i žijete. Abych ale neutekla úplně od vaší otázky na mladou generaci – myslím, že práce kastelána je atraktivní pro tu část mladé generace, která se nebojí a touží zažívat nevšední zážitky ve všedním životě.

Co máte na Troskách nejraději?
To asi nejde jednoznačně specifikovat. Někdy jsou to tiché chvilky v soukromí, kdy si večer sednu sama na věž pod hvězdy a užívám si zdejšího klidu. Jindy je to ruch, kdy je hrad plný lidí. Ti k nám chodí obvykle s dobrou náladou, jsou na výletě. Ráda zkouším dívat se na hrad jejich očima. Člověk tak získává nové podněty, třeba i zjistí, že sám něco vnímá zkresleně. Mám ráda Trosky za různého počasí a v různých částech dne. Různé barvy a úhly světla, mraky, dešťová voda nebo sníh, to vše jim pokaždé dá úplně jiný nádech. Baví mne to spojení zříceniny s přírodou, protože s variabilitou přírody se proměňuje i hrad.

Újezd pod Troskami patří do Královéhradeckého kraje, Troskovice jsou již v tom Libereckém. Kam vlastně hrad historicky patří a „nepřivlastňují“ si ho svým způsobem oba kraje?
Z pohledu dějin jsou kraje novodobými útvary, jejichž hranice jsou odlišné od hranic někdejších středověkých panství, nelze tedy jasně určit, kterému z těchto dvou krajů Trosky více náleží, i když oficiálně skutečně leží v tom Libereckém. Trosecké panství historicky zasahovalo do obou, Královéhradeckého i Libereckého kraje. Za Zajíců z Házmburka náležely Trosky k panství Kosteckému, za Valdštejnů a Aerenthálů zase k panství Skalskému (Hrubá Skála). Jako mnohem důležitější než „krajskou příslušnost“ vnímám polohu a význam Trosek v krajině Českého ráje, kam patří a jejíž jsou dominantou.

Čemu jste se věnovali v zimě? Je to období, kdy si správci památek mohou odpočinout?
Zima je pro nás vždy obdobím, kdy je prostor do detailu naplánovat celou turistickou sezónu. Připravuje se rozpočet, vypisují se veřejné zakázky na stavební práce, plánují se kulturní akce, připravují plakáty, objednává se zboží, domlouvá se například pronájem chemických toalet nebo bezpečnostní služba, a samozřejmě se chystají různé novinky pro návštěvníky… Lidé mají často představu, že nám s okamžikem, kdy na konci října zamkneme bránu za posledním návštěvníkem, začíná několikaměsíční dovolená. Vždy se tomu musím zasmát, protože zimní období je pro mne v některých ohledech náročnější než to letní.

Můžete představit letošní novinky na Troskách?
Letošní sezóna bude na novinky bohatá. Hlavní pozornost v letošním roce věnujeme věži Baba, kterou se díky teplému zimnímu a jarnímu počasí již podařilo zadláždit čedičovou dlažbou. V těchto dnech zde zahajujeme stavbu nového vyhlídkového ochozu. Naši „starou dámu“ v novém kabátku si budou moci návštěvníci prohlédnout již od června. Další novinka se bude týkat našich nejmladších návštěvníků. Připravujeme pro ně veselé pracovní listy, které jim zpestří prohlídky hradu. S kolegyněmi jsme se přes zimu věnovaly také obměně prodávaných upomínkových předmětů, i zde se můžou návštěvníci těšit na mnoho novinek.

Jaká byla loňská sezona a jakou očekáváte letos?
Loňská sezóna se vydařila. S návštěvností 95 166 lidí jsme se opět zařadili mezi deset nejnavštěvovanějších památek ve správě Národního památkového ústavu. Vydařilo se také kulturní léto, především tradiční akce jako Lanochodci na Troskách nebo Hradozámecká noc jsou rok od roku oblíbenější. Letos jsme zahájili velkým zájmem veřejnosti již o Velikonočních prázdninách, kdy od čtvrtka do pondělí přišlo 2904 návštěvníků. Zvýšený zájem očekáváme po zpřístupnění nového ochozu na Babě, je tedy možné, že se vrátíme na někdejší stotisícovou roční návštěvnost. Připravili jsme opět oblíbené Léto na Troskách – letní kina, divadla, koncerty a mnoho dalšího. Věříme, že i kulturní akce si v letošním roce najdou své příznivce.