Třicet žáků Expediční základní ScioŠkoly se čtyřmi průvodci obsadilo na několik dní skautský srub na Čeřovce a vydalo se pomáhat do několika jičínských neziskovek nebo uklízet přírodu v okolí. "Protože byl Den země, zaměřili jsme tuto expedici na dobrovolnictví a pomoc nejen lidem, ale také přírodě," vysvětluje Železničák Jiří Jína, jeden z učitelů, neboli průvodců expediční školy.

Děti při nachystaném programu navštívily Rodinné centrum Kapička, kde pomáhali s natíráním hřiště a mytím oken, v základní škole pro děti s postižením nebo v Péči o duševní zdraví. Tam se zalíbilo osmákovi Matějovi, kterého zaujala práce s lidmi, kteří se potýkají s psychockým onemocněním. "Bylo zajímavé s těmi lidmi mluvit a vyslechnout si je. Líbily se mi také způsoby diagnostikování a to, že s každým je potřeba jednat jinak. Když dostanou třeba nějaký záchvat, každému pomáhá něco jiného," vypráví Matěj, který přijel na expedici z Brna.

Stejně jako další ScioŠkoly, i expediční škola funguje na principu volné výuky dětí různých věkových kategorií společně, své žáky vede ke zvídavosti a oni sami si mají určovat, co by se chtěli učit a čemu věnovat svou pozornost. "Sama si vybírám, co mě zajímá, je to super, jen se někdy musím hodně přemáhat. V normální škole vás k učení dotlačí ve třídě, tady musíte mít disciplínu sami," říká sedmačka Nina, která na expedici přijela z Prahy. Ráda pomáhá ostatním a z dobrovolniických činností ji nejvíc bavila návštěva školy pro děti s postižením a autisty. V budoucnu by se chtěla dát na dráhu psycholožky, nebo pracovat u moře jako plavčice.

Ninin spolužák František přijel z Ostravy. Na expediční škole se mu nejvíc líbí volnost, kterou má, ocenil by ale delší výjezdy. "Má to svoje pro i proti. Bylo by lepší, kdyby to byla normální kamenná škola, chybí mi kolektiv, ale takhle zase můžu dělat víc věcí, co mě baví. A týden se spolužáky je vždycky super, mohl by být delší," říká chlapec. Všichni ze šesti oslovených žáků se shodují, že zatím nejlepší expedice byl zimní lyžák a Františkovi se líbilo i na výpravě do Krkonoš.

Podle Jiřího Jíny se do expediční školy hlásí několik typů dětí. Většinou je spojuje náklonnost rodičů k principům Scio vzdělávání, ale pro kombinované studium se rozhodují z různých důvodů. "Bývají to třeba děti z vesnic, pro které by každodenní dojíždění bylo hodně náročné, děti z rodin, které rády cestují a většinu času tráví v zahraničí, sportovci, kteří potřebují individuální plán, aby zvládali trénovat, a podobně. Během roku nám děti přibývají a někteří také odcházejí. Buď jim systém distanční výuky nevyhovuje, nebo je třeba soukromá škola pro rodiče příliš nákladná. Ale máme tu i děti samoživitelek, které asi moc peněz nemají, ale školné nějak platit zvládají. Až mě to někdy překvapuje," říká pedagog.

Průvodci, kteří podle zákona nemusí nezbytně mít pedagogické vzdělání, děti poznáváním světa provádí, zadávají úkoly a vysvětlují souvislosti. Expediční škola navíc ale nabízí výuku prostřednictvím technologií a odkudkoliv. Své znalosti pak děti uplatňují v praxi na tématických každoměsíčních tematických "Je to taková alternativa v alternativě. Myšlenka kombinovaného vzdělávání je sice starší, česká legislativa ale umožnila vznik expediční školy až po zkušenosti s distančním vyučováním za covidu," dodává Jína.

Mladý matikář, který několik let učil ve státních základních školách a na gymnáziu, v expediční škole provádí žáky skrze obrazovky počítače světem matematiky, kriitického myšlení a hudby. Žije s rodinou v Železnici a na práci v expediční škole si pochvaluje její různorodost a dobrodružství. "Člověk je tak trochu skaut a trochu ajťák. Ale ze všeho nejvíc si vážím kolektivu učitelů. Každý jednotlivec je něčím výjimečný a inspirativní," pochvaluje si partu průvodců, kteří se v expediční škole sešla.

Druhou polovinu expedice strávily děti v penzionu Na Vyhlídce v Lomnici nad Popelkou. I zde pro ně průvodci nachystali program spojený s úklidem přírody a pomocí druhým.