Trámy jsou sice na pile přesně přiříznuté, ale na barokní střeše nebylo , když ji stavěli, dřevo z pily. Pěkně ručně z kmene sekyrou vytesané. A tak jsou tady trámy „jakoby“ širočinou osekány, aby měly vzhled ruční práce. Památkáři jinak nepřipustí. Uměle dělaná historie.

Přijíždí autojeřáb. Jeho rameno umí do 30 metrů. Hodina práce za 1 300 korun. Šéf trutnovské party tesařů zavolá: „Brífink“. V hloučku proberou postup. Pak připomene bezpečnost práce.

Odkryli si jen nemnoho krytiny. Tím malým otvorem musí dostat osmimetrový trám na půdu, aby otvorem prošel a s ním se pak nad klenbou moc nenadřeli. Trám nahradí poškozenou pozednici. Machrovina práce. Radost pohledět. Na rutinu, na sehranost party. Jsou bývalí horolezci. Za pár minut je dřevo nahoře. Hotovo.

Na půdě kostela je oblá klenba. Na ní se už musí ručo. Aby trám byl připasován na své pravé místo. Přiříznout ho tak, aby přesně splnil svou funkci. Nikdo neví, kdy tahali nahoru jeho dřevěného předchůdce. Dejme tomu 400 roků? Žádný autojeřáb. Možná člověčí síla a kladkostroj. Kdo ví?

Na stavbě a přestavbě kostela podepsalo se už mnoho roků. Několik stavebních slohů. Materiály se měnily, jak šel vývoj. Ale dřevo? Dřevo zůstává. To se těžko něčím nahradí. Možná, možná vedle sebe budou ležet dva trámy ze stromů, které vyrostly vedle sebe., na jednom místě v horách krkonošských. Mezi jejich sázením je několik stovek roků.

Bohumír Procházka