Věru zajímavé vyprávění. Zdaleka ne jen o tom, jak se česká historie promítala na osudech Czernínů. I naopak – jak kruté bylo žití rodiny. Kupříkladu na staroměstské exekuci 1621, či za komunistické perzekuci v době poválečné.

Takový je svět: 21. června 1621 byl popraven rytíř Diviš Černín z Chudenic. Proto, aby mezi popravenými byl i katolík. Další Černín, Heřman, byl v té době císařským hejtmanem.

Působivé byly fotografie z roku 1938 a 39, kdy čeští šlechtici přišli vyjádřit svůj nesouhlas s okupací. Na každém z těchto prohlášení byla jména předků pana senátora. Tolik dva příklady z historie.

I když Tomáš Czernín nepřijel tentokrát do jičína kvůli politice, došlo na ní. Vyprávěl o své práci senátora, o rozdílu mezi senátem a poslaneckou sněmovnou. V senátu se méně politizuje, více se jedná racionálně. Jsou tu lidé starší než 40 let a ve větší míře se zabývají věcnou stránkou zákonů.

Naznačil, kolik lidí se obrací na senátory se žádostí o pomoc. Jako příklad uvedl postavení tělesně postižených. Vyprávěl o řádu Maltézských rytířů, o cestě do poutního místa v Lourdech. Nesměle dodal, že nemá dotační prostředky, takže pokud pomáhá, tak ze svého. A že se to třeba někomu zdá málo.

Objevil se i dotaz na Evropskou unii, o které se mnozí vyjadřují s despektem. Tady byl pan senátor jednoznačný: „Buďto Brusel, nebo Moskva, či dokonce Čína. Nepatří Tomáš Czernín mezi ty, kteří se vyhýbají přímé odpovědi.

Na více než dvě hodiny protáhla se v KVČ beseda. Pan senátor trpělivě hovořil, vysvětloval. Na závěr dodal: „Kdybych mohl někde s něčím pomoci, jsem k dispozici.“   (proChor)