Je také velmi temperamentní a rád se převádí. Trvalé bydliště má ve Hřmeníně.

Jednu velkou neřest má, a to je, že se rád toulá. Letos od ledna byl více než šest týdnů nezvěstný. Nejprve dobrodružně cestoval po Bystřici, kde se zastavil ve školce. Zde navázal kamarádství s kuchařkami, které si ho oblíbily, včetně pana učitele z Veliše. Ten si ho chtěl adoptovat, ale Bertík se svým temperamentem nepočkal za vysokým plotem, ale přeskočil a uháněl k Jičínu. Na náměstí byl odchycen policistou a dán do útulku. Jenže náš Bertík nechtěl být v karanténě, kde byl umístěn.

Opět mu vysoký plot nebyl překážkou – přeskočil a dal se na další túru. Pak jsme rozeslali email na obecní úřady s prosbou o pomoc s hledáním. Odpověděla nám paní učitelka z Rovenska pod Troskami s tím, že takový popis odpovídá na pejska, který se u nich usídlil a pobývá u nich už šest týdnů. Jeli jsme do Rovenska a byli jsme šťastní, že to je náš tulák. Hned jsme ho opatřili vizitkou na obojku. Má tam trvalé bydliště a číslo telefonu.

Pak jsme začali s novou výchovou. Nejprve se pohyboval jen po voliéře. Pak po dvorku a nakonec i po vesnici. Bylo vše dobré až do té doby, kdy ho chytla opět toulavá. Utekl nám na přehradu, kde pobýval s rybáři. Poté zavítal do hospodské společnosti na Zeleneckou Lhotu. Naposledy navštívil v Libáni hernu. Ty jeho výlety nás stály dost peněz, ale přesto ho máme rádi. Moc by nás mrzelo, kdybychom ho ztratili úplně. Momentálně poslední opatření a trest za jeho výlety je umístění do voliéry a chodíme s ním na vodítku na procházky.

Jen jediné pozitivní na jeho vycházkách je, že nám imponuje láska cizích lidí k němu. Bertíka si hned každý zamiluje tak, jako my.  Vlasta Tykvová, Hřmenín