V pátek večer agilní spolek Jičínská Beseda uspořádal další ze svých přednášek a opět posluchači zcela (!) zaplnili zámeckou posluchárnu. Ostatně jak by ne, když jsou předkládána zajímavá témata a navíc odborníky, kteří vědí, jak je prezentovat. Zatím co v úvodu byla velmi příjemně a přitom fundovaně představena minulost města a jeho opevnění z úst Jiřího Balského, šéfa jičínských památkářů, hlavní slovo měla společnost Labrys, o.p.s. jejíž odborníci od 10. do 19. prosince loňského roku provedli archeologickou sondu a související výzkum. Ten si objednalo město, protože v roce 2006 se část zdi sesula a musel být vyřešen způsob opravy. S tím souvisí i vlastnictví zdi. Hradby se v roce 1886 staly majetkem vlastníků přilehlých objektů, někde je později odkoupilo město zpět a už bylo načase celý ten gordický uzel rozetnout. Dvě sondy o velikosti 5 x 1,5 m a 2 x 1,5 m až na úroveň geologického podloží umožnily závěr, který přednesl Jan Košťál z Labrysu: „Zjištěna stratigrafie dokládá postupné narůstání terénu od středověku po současnost. Před postavením opěrné zdi byla úroveň terénu v zahradách o jeden metr níže než dnes. Bylo získáno množství archeologických nálezů počínaje 14. stoletím po novověk.“
Byly zjištěny dva požárové horizonty, které lze spojovat se zhoubnými katastrofami, které zachvátily město na konci 16. a následně 17. století. A závěr opět ústy Jana Košťála: „Nebyly nalezeny stopy po starším opevnění města.“ Takže odborníci i nejširší veřejnost mají jasno. Zeď je opravdu jen opěrnou stavbou, která byla pravděpodobně postavena v linii dávného opevnění, ale nebyla postavena jako hradební. Na radních je, aby rozhodli, jak postupovat dále: kdo bude financovat opravy a jak bude zeď nakonec vypadat.
