Od třetí hodiny odpoledne v pondělí 23. října se na arkádovém náměstí Valdštejnského zámku v Jičíně tvořily fronty zvědavců. Nechtěli si nechat ujít mimořádnou příležitost nahlédnout do tajemných, obvykle uzavřených prostor zámeckého sklepení. 

„To je škoda, že se sem normálně nesmí. Umím si představit, že by o prohlídku měli lidi zájem. Je zajímavé nahlédnout někam, kam se normálně nedostanete,“ pochvalovala si návštěvu tajemných místností Petra, která přišla na prohlídku sklepení s kamarády. 

Vedoucí jičínského infocentra Radka Tobolková vysvětlila, že dostali na pondělí od vedení města zvláštní povolení na hodinu sklepení otevřít a pustit sem návštěvníky. „Před mnoha lety se občasně využívalo, při jednom z festivalů Jičín - město pohádky zde dokonce byla strašidelná dílna. Ale to už by dnes nešlo,“ uvedla Tobolková, která se pro tento den stala průvodkyní v podzemí.

Podle historických pramenů by mělo být podsklepené celé Valdštejnovo náměstí. Majitelé měšťanských domů si budovali mnohdy i několikapodlažní sklepení s klenutými stropy. Tyto podzemní místnosti jsou mnohdy starší než samy budovy. Některé pochází dokonce až z pozdního středověku. 

Podle Radky Tobolkové ale nejspíš tato sklepení nejsou propojená a do současnosti se jich zachovalo jen pár. Většinu nechali majitelé nemovitostí už v minulosti zakopat.

Valdštejnský zámek začal rod Trčků z Lípy budovat koncem 15. století, současnou podobu získal palác až za vlády bohatého rodu Smiřických v polovině 16. století. V podzemí zámku by se podle dochovaných pramenů měla nacházet tři sklepení, pondělní návštěvníci Dne Íčka se podívali do toho nejstaršího, které zdobí typická renesanční klenba. 

Přímo z náměstí se do sklepení okýnkem skladovalo vše, co tehdejší šlechta potřebovala - pivo, víno, brambory i střelný prach.

Právě výbušný střelný prach se stal hlavním aktérem dnes již legendárního příběhu nešťastně zamilované šlechtičny Elišky Kateřiny Smiřické, její sestry Markéty Salomeny, nesmiřitelného sporu o dědictví a osudového 1. února 1620.

Znám já jeden krásný zámek

V roce 1607 se mladičká Eliška Kateřina zamilovala do kováře Jiříka Wagnera z Hodkovic a s pomocí své služebné ho svedla. Tehdy však byl takový vztah pro dívku z dobré rodiny nepřípustný a vypukl skandál. Když na mladého kováře zatlačil soud, vše do detailu přiznal. Eliška byla na mnoho let uvězněná nejdříve na Hrubé Skále a později na nedalekém hradu Kumburk. 

Milostné provinění ji ovšem kromě svobody stálo také podíl na dědictví po jejím bratru Jaroslavovi, který zemřel v roce 1611. Eliščin podíl, do kterého náleželo i jičínské panství, převzala její sestra Markéta Salomena.

To si ale Eliška Kateřina nechtěla nechat líbit a když ji v roce 1619 osvobodil rytíř Ota Jindřich z Vartemberka, usídlili se společně právě na jičínském zámku s návrhem, že si dědictví mezi sebou sestry rozdělí. Na to ale Markéta odmítla přistoupit a zastání našla u krále Fridricha. Ota skončil v žaláři v Praze a do Jičína se vypravila komise, která měla za úkol Elišce jičínský zámek odebrat. Ta ale společně s najatými žoldáky odmítla zámek opustit.

„Známý český historik Pavel Skála ze Zhoře ve své kronice píše, že v jednu chvíli měla Eliška Kateřina sejít do sklepení s vojáky, kteří si šli doplnit střelný prach. A došlo k výbuchu, při němž zahynuly čtyři desítky lidí včetně Elišky Kateřiny," popsala Tobolková závěr příběhu, který inspiroval nejednu divadelní hru a také dnes již zlidovělou kramářskou píseň Znám já jeden krásný zámek.

Tajemství a několik centimetrů vody

S podsklepením zámku i celého Valdštejnského náměstí se pojí celá řada záhad a pověstí. Podle někerých pramenů by měly být chodby sklepení propojené s dalšími domy v okolí, mezi lidmi se také traduje pověst, že měla z historického centra Jičína vést podzemní chodba až na nedaleký hrad Veliš. Nic z toho se ale zatím nepodařilo prokázat.

Sklepení je momentálně pro návštěvníky zámku uzavřené a otevírá se vždy pouze při zvláštních příležitostech. Nebezpečí ale podle Radky Tobolkové nesouvisí se statikou. „Klenby ve sklepení jsou renesanční, ale když se za Albrechta z Valdštejna stavělo další patro, museli to tu vyztužit, což vidíme na barokních přístavbách. A tehdy to všechno dělali pořádně," vysvětlila. 

Do sklepení však vede pouze jediný vchod s nezajištěným schodištěm, pro pohyb návštěvníků proto nesplňuje požární předpisy.

V zimě navíc ve sklepení stoupá hladina podzemních vod, v nižších polohách proto stojí klidně i několik centimetrů vody, než s oteplením sklep zase vyschne.

Přestože je Valdštejnský zámek poměrně probádaný a mnohokrát rekonstruovaný, vždy ještě dokáže něčím překvapit. „Určitá tajemství se tu stále ukrývají. Nyní se chystá rekonstrukce muzea a lze předpokládat, že archeologové někde ve zdech zase objeví něco nového. Naštěstí správce zámku Štěpán vždy všechny poklady zachrání," dodala Tobolková.