Organizace, která byla založena v roce 1990, se rozhodla uzavřít k poslednímu prosinci letošního roku své působení. Důvodem je vysoký věk členů, z nichž každému je přes osmdesát roků.

K Pomocným technickým praporům (PTP) byli zařazeni v padesátých letech minulého století lidé označeni jako politicky nespolehlivé osoby.

Na poslední oficiální výroční schůzi se sešli v tomto týdnu bratři a sestry místní pobočky pod vedením Aleny Šolcové. Ze zakládajících 95 členů sedělo ve čtvrtek v restauraci U Anděla jen devět. Nejstarším členem pobočky je Karel Exner (1920), farář z Nové Paky.

Předseda okresního pardubického klubu PTP Pavel Krátký přijel Jičínské informovat o ukončení činnosti.
„Byli jsme třídně nespolehliví, všichni téměř stejně staří, ale dodnes jsme nejlepší kamarádi. Kdo jednou pétépákem byl, tak jim zůstává do smrti. Možná, že se někdo raduje, že ukončíme svoji činnost, ale my ji nekončíme. My zůstáváme žijícími svědky padesátých let. A kdo neprožil padesátá léta, tak neprožil šťastné cíle budování zítřků a komunismu. Nikdo z nás si nikdy nestěžoval, že jsme museli manuálně pracovat, že nám bylo zakázáno studovat, pokračovat v díle našich předků," ohlíží se Pavel Krátký do minulosti.

Krátký vnímá největší utrpení života v neúctě vůči rodičovské generaci, kterou totalitní režim označil jako nepřítele.

„Sebrali jim majetky, ale s tím jsme se naučili žít, ale bez úcty a bez uznání a uznání zásluh rodičů to nejde," říká syn legionáře, který byl označen třídním nepřítelem, protože nesouhlasil s vývojem v naší zemi po roce 1948.

„Naši rodiče se nemohli bránit, my se alespoň nyní můžeme. Když si to uvědomíme, tak jsme asi kus práce na tom, aby byl vliv komunistů co nejslabší, odvedli," říká spokojeně Krátký. Přítomným pak zdůraznil důvody ukončení činnosti svazu.

„Rozhodli jsme se činnost ukončit. Pokud to ještě zvládneme vzhledem k našemu věku a zdraví, budeme se i nadále setkávat," konstatoval. S tím všichni přítomní „pétépáci" souhlasili.