Do rodin v našem kraji zavítali: Philip z USA, Leticie z Brazílie, Irene je Italka a Seiki Japonka. Do české rodiny také přibyla Resty z Indonésie, Carlota z Portugalska a ještě Roberto z Mexika.

Jak vidíte, je to velmi různorodá společnost a byla by to i pěkná směsice jazyků, pokud by všichni nemuseli umět anglicky. Ovšem jedním z cílů naší organizace je snaha, aby se naši zahraniční hosté během svého, většinou ročního, pobytu u nás, naučili aspoň trochu česky. V hostitelských rodinách se snaží všichni s nimi co nejčastěji česky mluvit, a také gymnázia, na kterých u nás studují, je nutí česky nejen rozumět, ale i hovořit.

Takovou první akcí, jež má zjistit, jak se to daří, bývá Odpoledne s mezinárodní kuchyní (na snímku Terezy Kráčmarové, dobrovolnice AFS). To se sejdou, obvykle ve druhé polovině listopadu, všichni studenti a jejich české rodiny s dobrovolníky AFS – většinou v některé jičínské škole, letos to byla 4. ZŠ. Jejich úkolem je přinést na toto setkání nějaké typické jídlo jejich země, které samozřejmě sami připravili, a pozor! Musí česky popsat, co je to za pokrm a jak se připravuje.

VÝUKA ČEŠTINY
Býváme velmi překvapeni, jak už jim ta čeština docela jde. Samozřejmě je u toho legrace, protože i když jsou připraveni, nevyhnou se „zajímavým" českým tvarům a občas jejich projev připomíná „českoangličtinu". Nicméně to neubírá ani trochu na kvalitě jednotlivých pokrmů.

Letos jsme tedy ochutnali brazilské strogomoff (kousky kuřete ve vynikající omáčce), velmi dobrý portugalský koláč, lasagne a tiramisu. Resty připravila bakso (nudlová polévka s velkými masovými koulemi), Philip upekl palačinky a Seki se blýskla skvělým sushi. Škoda, že se musel omluvit Roberto a my jsme tedy nemohli ochutnat ještě i mexickou specialitu.

Všechno bylo velmi dobré a jak už to bývá, při dobré krmi je i dobrá zábava, takže celé odpoledne bylo veselé, nesmírně srdečné a jen neradi jsme se večer rozcházeli s tím, že se těšíme zase na další setkání.    Jarmila Andrštová