Nejprve se trochu ohlédněme. Takže jak jste strávil poslední den roku 2012?
Já myslím, že téměř jako všichni Jičínští, tedy s rodinou. Užívali jsme si klid a vnoučata.

Když se teď podíváte na rok 2012 jako celek, zkuste najít to, v čem byl úspěšný, i to, co se třeba moc nepovedlo a muselo se odložit na letošek.
Z pohledu města to byl v novodobé historii docela mimořádný rok. Především ze strany radnice. Turbulence, které nastaly během toho roku, radnice v novodobé historii od roku 1990 nezažila. Rozhodně byly v neprospěch města. Jeho vývoj se téměř zastavil. Ztratilo se tempo i cíl. Vyvstaly negativní emoce, které zkomplikovaly život Jičína.

Takže očekáváte, že rok 2013 bude v tomto ohledu klidnější?
Já myslím, že krize je už pryč a že ty turbulence už snad vymizely. To období jenom doznívá a měl by být klid. I když to je taky špatné slovo, protože když je klid, znamená to, že se nic neděje. Ale měly být jasné cíle a směřování a úplně by měly skončit osobní půtky, které se vyvolaly.

Teď trochu ze širšího kontextu. Rok 2013 bude naplněn událostmi. Máte některou, na niž se opravdu těšíte?
Rok 2013 by měl být obecně, když pomineme prezidentskou volbu, která by měla vyplnit jenom první měsíc, rokem stabilizujícím, a to jak v politice, tak ekonomice. Já osobně nečekám žádné mimořádné události. Kdyby totiž měly přijít, nebyly by to podle mého názoru události pozitivní.

Narážím na nedávnou návštěvu předsedy Automotoklubu Hořice a člena prezidia Autoklubu ČR Martina Sodomka u nás v redakci. Naznačil, že se v příštím roce v Jičíně možná uskuteční nějaké závody. Nemluvil s vámi o tom?
S panem Martinem Sodomkem jsem mluvil a spíš mě jen informoval o tom, že by místní klub rád obnovil tradici motocyklových závodů. Ale je to nekonkrétní. Rozhodně by to neměl být žádný závod v ulicích města. Nic víc o tom nevím.

Jak se stavíte k otázce valdštejnské expozice v jičínské galerii? Posunula se tato kauza někam?
To spadá pod témata, která se nevyřeší v tomto roce. Určitě ne. Je tu několik názorů, máme tady příznivce i odpůrce. Souvisí to s tím, jak se uvolní prostory na zámku. Nedávno se například objevila myšlenka, že by expozice nemusela být v současné galerii. Mohla by být v prostorách, které vzniknou po přestěhování finančního úřadu. Takže je vše otevřené. Myslím si, že výstava by byla přínosem pro město, protože Valdštejn je osobnost, ke které se v Jičíně odvoláváme. A připomínek jeho osoby tu stále není mnoho, proto si myslím, že by si to zasloužil. I když je pravda, že na Valdštejna samotného jsou rozdílné názory, pro Jičín byla jeho vláda jednoznačně přínosem. Ale aby ta expozice měla nějaký smysl, musela by být kvalitní, proto záleží i dost na tom, jestli se podaří sehnat dobré exponáty, které by dokázaly přitáhnout návštěvníky.

Ostatně o tom jste už mluvili s kunsthistoričkou Eliškou Fučíkovou, že?
Mluvili jsme o tom, ale znovu připomínám, že je to skutečně všechno ve fázi zrodu. Tento rok by se to mělo nějakým způsobem rozhodnout.

Teď k tématu festivalu Jičín, město pohádky. Vrátí se tato akce ke svým kořenům, nebo spíš i letos bude pokračovat trend komercializace? Čímž neříkám, že je to špatně. 
Vracení ke kořenům, to je takový oblíbený slogan. Klíčová otázka ale je, zda ti, kterých se festival týká, tedy děti a jejich rodiče, se chtějí vracet ke kořenům. A to nikdo s jistotou neví. Diskuse o tom se vede už minimálně deset let. Komerce do festivalu hodně zasahuje. Jde o nákladnou akci, která nemůže být prodělečná. Nicméně si myslím, že by v ní takzvaná komerce neměla převažovat a že by se festival neměl stát trhem, nebo poutí. Měl by mít vyšší úroveň.

A co ARiS. Ten je zrovna rekonstruován. Probíhá oprava podle plánu?
Termín by se měl stihnout, je stanoveno několik etap. Samozřejmě i zde je řada politických názorů, například že město ARiS kupovat nemělo. Ale to bychom se museli vrátit do minulosti k reformě veřejné správy. Kdyby Jičín měl svých 55 zaměstnanců jako před reformou, v žádném případě by nepotřeboval tolik prostoru.

Do úřadu starosty jste se vrátil po deseti letech. Vnímáte teď svůj post trochu jinak?
Ono se to nedá srovnávat. I když se říká, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, je to něco úplně jiného. Třeba počet zaměstnanců městského úřadu narostl o sto. Samozřejmě za těch deset let, co jsem byl mimo, jsem získal určité nové zkušenosti. Mohu se proto dívat kriticky na minulé období. Vzpomínám na něj. I tehdy se dělaly chyby, což je v každé práci naprosto normální. Chci využít zpětného pohledu i k tomu, abychom v období roku a půl, které nás čeká, těch chyb udělali co nejméně. Pokud možno žádné.

Kde se vám práce líbila více? V Senátu, nebo na radnici?
To se nedá tak jednoduše říct, protože Senát a radnice jsou odlišné. I když být starostou nebo senátorem jsou oboje v podstatě politické profese, každá má specifické kouzlo. Těžko je lze nějak srovnávat.