Hřebčín si s manželem pořídili díky náhodě. “Původně jsme měli psí chovnou stanici. Když ale před lety jediný český chovatel fjordů rozprodával obrovské stádo po 15 tisíc korunách, neodolali jsme. Pořídili jsme 9 klisen a hřebce,” vysvětluje Pfefrová počátky chovu fjordů ve Staré Pace. Od té doby se počet fjordských koní v hřebčíně ztrojnásobil a přibylo i několik závodních teplokrevníků.

Hlavní činnost hřebčína ale leží na fjordských koních. Díky své přátelské, mírumilovné povaze jsou vhodní pro začínající jezdce. Proto má centrum příjmy hlavně z akcí, táborů a kurzů pro děti. Ty se učí nejen jezdit, ale také se o koně postarat. “Dokonce jsme začali jezdit i na závody. Sice se na nás ostatní závodníci na velkých teplokrevných koních koukali skrz prsty, my jsme ale ukázali, že fjordi jsou i schopní skokani a běžci,” říká majitelka.

O Fjordském hřebčíně ve Staré Pace jsme již psali:

První záznamy o fjordském plemenu koní pocházejí od norských Vikingů. Pravděpodobně ale jeho historie sahá ještě dál do starověké Asie. Vikingové používali toto houževnaté, výkonné a klidné plemeno na práci, jízdu, ale také pro zábavu a k boji.

Jako jedno z mála si fjordské plemeno uchovalo čistokrevnost a vyhnulo se ztrátě svých kvalit při šlechtění. V současnosti je hodně oblíbené především na severu Evropy. Je národním plemenem Norska a hojně se chová také v Holandsku.

V České republice zatím není příliš rozšířené, proto je staropacký hřebčín tak unikátní. Momentálně zde žije 29 fjordských koní a plemenný hřebec Herman. Před nedávnem se do Staré Paky vrátil také fjordský kmotřenec Jičínského deníku Iline Star, který po vystřídání několika chovatelů našel cestu domů.

Uplynulý rok kvůli pandemii covidu akcím pro děti příliš nepřál. To přineslo do staropackého hřebčína nemalé problémy. “Museli jsme zrušit všechny kurzy, tím pádem jsme přišli o příjmy. Nevešli jsme se do žádné kategorie pro finanční kompenzace, ale krmit jsme museli dál,” říká Žaneta Pfefrová. Podle majitelky je zachránily našetřené rezervy, ale sáhli si na dno a další zákaz aktivit by byl pro další existenci hřebčína nejspíš fatální.

Kromě toho také sama majitelka skončila na začátku letošního roku v nemocnici s těžkým průběhem nemoci. “Měla jsem strach, jak to tady zvládnou. Naštěstí se toho naše děti a lidi z jezdeckého klubu ujali a skvěle to zvládli i beze mě,” popisuje komplikovaný rok Pfefrová.

V současné době se hřebčín pomalu vzpamatovává ze ztrát díky létu plnému dětských táborů. Koně i zaměstnanci jsou v jednom kole, každodenní jízdy a program je proto potřeba proložit výlety mimo areál hřebčína. Jakmile děti odjedou, koně se celý den vesele pasou, hřebčínem se jen občas ozve zaržání některého z ustájených teplokrevných hřebců. Ten chladnokrevný, nedávno přivezený fjordský hřebeček Herman, se ale lhostejně pase v ohradě. “Je to kliďas. Na děti je hodný, ale dokonce se chová kavalírsky i k přistaveným klisnám,” pochvaluje si nováčka Pfefrová.

Stránky Fjordského hřebčína s dalšími informacemi naleznete ZDE

Momentálně čekají na potvrzení březosti u několika klisen. Jejich hříbata po odstavení od matky pravděpodobně skončí po u nových majitelů. “Zájem o fjordy se pomalu zvyšuje hlavně mezi rodinami, které chtějí pořídit hodného a klidného koně pro své dítě. Jejich cena ale roste a i my musíme zohlednit, že nás každé hříbě něco stojí. Ráda bych ale, kdyby se nám dařilo chov těchto koní rozšiřovat dál po republice,” říká majitelka. Podle ní se pak možná pohled na malé, ale výkonné a hlavně přátelské plemeno v koňácké komunitě zlepší.