O Nadačním fondu Klíček
Nadační fond Klíček již 25 let usiluje o zlepšování životních podmínek vážně nemocných dětí a jejich rodin. V posázavských Malejovicích buduje dětský hospic, jehož první část vznikla rekonstrukcí bývalé vesnické školy a už 12 let pomáhá dětem a jejich blízkým na těžkém úseku životní cesty. Od roku 1992 pořádá speciální letní tábory. Provozuje také ubytovnu v motolské nemocnici, která ročně poskytne 2.500 noclehů 800 lidem. Nadaci založili manželé Královcovi.

 Kývat hlavou a krčit rameny nepomáhá, to ví Pavlína Nováková moc dobře. O vzájemné pomoci a podpoře jsme spolu mluvily, když přišla do redakce, abychom podepsaly petici pro zachování svépomocné rodičovské ubytovny Nadačního fondu Klíček v motolské nemocnici.

NEZIŠTNÁ POMOC

Nadace tu třiadvacet let pomáhá rodinám, jejichž děti onemocněly zákeřnou nemocí a léčí se v motolské nemocnici. Maminka tří dětí před námi začala odvíjet nit svého životního příběhu, který ji přivedl ke Klíčku. „Využívali jsme především hospicového domu Nadačního fondu Klíček, který založili manželé Královcovi. Jsem s nimi v kontaktu i po smrti našeho syna. O jejich činnosti jsem se dozvěděla od pracovnice Rané péče Gosia Sedlmayerová," přibližuje společenství, které i v nesnázích dovede zoufalé lidi podpořit a znovu v nich zažehnout potřebnou víru v život.

DĚTI V NEMOCI

„Nebylo to lehké, prvnímu synovi bylo devět a do toho se nám narodila dvojčata. Před šesti lety nám jedno zemřelo," vybavuje si nejhorší okamžiky svého života. Závažnou destrukční vadu, kterou trpěl syn od narození, lékaři objevili po dvou měsících jeho života. „Tomášek zemřel v necelých sedmi letech," nasloucháme bolestivému příběhu.

Ošetřování nemocného dítěte bylo velice náročné, rodina potřebovala načerpat energii, nebylo však nikoho, kdo by péči o bezvládné dítě zvládl.

„My zdraví jsme jeli na dovolenou, poprvé od doby, kdy se dvojčata narodila. Tomášek zůstal v péči Královcových. Měla jsem strach a divný pocit jako máma, syn mohl zemřít z hodiny na hodinu. Lidi z Klíčku byli v té době jediní, kteří nám výrazně pomáhali. S dvojčaty jsme pak jezdili na krátkodobé pobyty do dětského hospice v Malejovicích, s dcerou jsme chodili plavat, na výlety a oni nám zajišťovali péči o syna. Asi to vypadá nepřirozeně, ale člověk opravdu potřebuje oporu a pevné zázemí, aby vše zvládl," zdůrazňuje Pavlína.

O KLÍČKU

Klíček pomáhá rodinám, které mají své děti nemocné a potřebují být v jejich blízkosti. Malá svépomocná rodičovská ubytovna vznikla na půdě motolské nemocnice v roce 1993. Tehdejší vedení nemocnice nadaci bezplatně vyčlenilo několik nevyužívaných místností, které pak Klíček na své náklady vybavil vším potřebným a ujal se i zajišťování provozu, včetně úklidu a praní ložního prádla. Ubytovnu brzy začali využívat rodiče dětí z mnoha klinik FNM a dosud už posloužila více než 10 tisícům lidí z celé republiky.

A Pavla vypráví, proč běhala s peticí po ulicích Jičína a sháněla podpisy.

MOTIVACE

„Manžel přišel domů a říkal, že zaslechl v rádiu, že Klíčku berou pokoje pro rodiče. V té chvíli mě to hrozně namíchlo. Zřejmě si Motol po třiadvaceti letech fungování Klíčku uvědomil, že jde o prostory, ze kterých mohou mít dobrý zisk," domnívá se Pavlína Nováková.

„Byla jsem rozzlobená a začala jsem na tento popud sbírat podpisy za zachování pokojů v Motole. Nechápu, proč má skončit něco, co tolik let dobře slouží. Na ubytovně Klíčku nejde jenom o to, že je pěkně vybavená a čistá, ale o to, že se o ni starají lidé, kterým na druhých záleží, že se snaží co nejvíc nahrazovat domov.

„Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt." – Robert Fulghum.

Celé ty roky je na ubytovně Klíčku úplně normální a běžné třeba to, že spolu mohou být ubytováni manželé, klidně i se svým dítětem, když to potřebují, což na nemocniční ubytovně nikdy nešlo," říká Pavlína Nováková, která oslovovala lidi, aby pomohla dobré věci. „Reakce byly různé, někteří se báli podepsat, někdo podepsal hned na ulici, jiní plakali a začali mi vyprávět svůj příběh," pokračuje žena, které se podařilo shromáždit několik tisíc podpisů. Do včerejšího dne to vypadalo, že bohužel zbytečně, protože Královcovi měli k dnešnímu dni ubytovnu vystěhovat. Po třiadvaceti letech práce tak zažívají pocit velké beznaděje.

NADĚJE UMÍRÁ NAPOSLED?

Ředitel nemocnice Miloslav Ludvík, mimochodem předseda pražské organizace ČSSD, usiluje o to, aby Klíček prostory vyklidil, už od dubna letošního roku.


„Ke konci září jsme připraveni na stěhování," potvrdila nám včera dopoledne Markéta Královcová. Záhy se ale dozvídáme nadějnou zprávu: nemocnice vyzvala právního zástupce Klíčku, aby připravil návrh dohody o prodloužení termínu pro předání prostor do konce října, čímž by se otevřela cesta ke hledání oboustranně přijatelné smlouvy o další spolupráci mezi nemocnicí a Klíčkem.

Rodiče a blízcí nemocných dětí po celé republice tak snad dostanou novou naději, že o služby Klíčku v Motole nepřijdou. Může je potřebovat každý z nás, proto se celý případ dotýká nás všech!

Spravedlnost je vlak, který má, bohužel, vždycky zpoždění. Tentokrát snad ale přijede včas…

FILM

Je také možné zhlédnout dokumentární film o práci Klíčku "Životy dětí"; film má cca 28 minut. Česká televize jej odvysílala v roce 2012 a od té doby má film ve svém archivu, která naleznete ZDE: