„Chtěl bych říct, že jsme jedinou, řádně zaregistrovanou organizací, která se stará o děti s diabetem a nově i o děti s celiakií v Královéhradeckém kraji. Pracujeme pro tuto skupinu dětí po celý rok. Máme osm až deset akcí, které mají stejný průběh," řekl Miloslav Pačesný z občanského sdružení Diaklub Nová Paka. Tábor je z celoročních akcí pověstnou špičkou ledovce a Miloslav Pačesný se tentokrát ujal role náčelníka. Celý tábor, který potrvá do 2. srpna, se totiž nese v duchu indiánského léta.
Nové poznatky
Oproti podobným akcím má diatábor řadu specifik. Něco je však stejné – děti jsou rozděleny do oddílů, den má svůj jasně stanovený program a mobilní telefony nebo počítače jsou až na večerní půlhodinku zapovězenou věcí. Odlišností jsou však například lekce. Účastníci tábora se během nich dozví zajímavé informace o cukrovce nebo alergii na lepek. Velice důležitou součástí je potom vzájemná diskuse, během níž si všichni předají své zkušenosti. Dojde přitom i na obligátní téma – je pro diabetika pohodlnější inzulínové pero nebo pumpička? Na celý tábor, jehož klíčovými sponzory jsou Královéhradecký kraj a Všeobecná zdravotní pojišťovna, dohlíží lékaři a odborní pracovníci.
Sestavit vyvážený jídelníček je totiž kumšt. „Peču bezlepkový chleba a zajišťuji komunikaci dětí s kuchyní, musíme dbát na individuální podmínky. Suroviny, které lepek přirozeně neobsahují, jsou samozřejmě levnější než ty, ve kterých byl uměle odstraněn. Je to technologický postup, který surovinu samozřejmě zdražuje," vysvětlila třiadvacetiletá Veronika Zehnálková, která je jak vedoucí oddílu, tak nutriční poradkyní. Na diatáboře má mladší sestru, osmnáctiletou Martinu, která se potýká jak s cukrovkou, tak bezlepkovou dietou. „V prvé řadě si musím pohlídat cukrovku, abych měla dostatek jídla v daný čas, a potom se musím ujistit, že ve stravě není lepek, který je obsažen hlavně v obilovinách," řekla přívětivá slečna, která už na táboře rovněž plní tak trochu vedoucí úlohu.
Netradiční je i příklad Vladimíra Švece, který společně s Janem Vosáhlem zastává funkci zdravotníka. Protože je sám diabetik, umí se vcítit do situace malého dítěte, jež s onemocněním zápolí. „Dítě by mělo tušit, kolik by si mělo píchnout inzulínu. Vždy se jich zeptám, kolik by si měly dát a já k tomu musím přihlédnout. Každé dítě je jiné, proto je nutné spolupracovat," vysvětluje odborník.
Do Štikova se sjely lidé z celé České republiky. Ve skupině dětí najdeme kupříkladu osmileté sourozence Šťastné. Karolína má diabetes, Filip ne, nicméně tábora se účastní, protože mu to může přinést důležitý vhled do života lidí s cukrovkou. Šestnáctiletá Tereza Cibulková je už táborový matador. Ve Štikově je popáté a rozhodně by si nenechala ujít žádný ročník. Naprosté nadšení neskrývá ani dvanáctiletý Adam Šourek, který je ve Štikově poprvé.
Jedenáctiletá Eliška Walterová se zamyslela nad svou bezlepkovou dietou. „Moji výhodou je, že už ji mám od narození, takže jsem si na ní snáze zvykala. O problémech, které jsem mívala jako malá, vám řeknu jediné – opravdu to nechtějte zažít, to vědomí, že na alergickou reakci můžete i zemřít," svěřila se.
