„Emánek zůstával stále mladý duchem a dokázal inspirovat své okolí,“ vzpomíná. Letos to bude 11 let, co bývalý ministr mládeže a tělovýchovy a dlouholetý předseda Českého olympijského výboru zemřel. Přátelé na něj zavzpomínali odhalením výstavy jeho osobitých kreseb. Krátkodobý člen normalizační vlády v roce 1969 ale kromě obdivu vzbudil i kontroverze.

Emanuel Bosák se narodil v Jičíně v roce 1924. Už při studiu na Lepařově gymnáziu přičichl ke sportu, nejvíce jej táhlo lezení po skalách a atletika. To se podepsalo na celém jeho životě. Po válce odešel do Prahy, kde vystudoval učitelství tělovýchovy. Působil v řadě funkcí, největší skok v jeho kariéře ale nastal v roce 1967, kdy se stal předsedou Československého svazu tělesné výchovy a s tím přišla také funkce předsedy Československého olympijského výboru.

Nová Paka
HLASUJTE: Vybíráme ten "NEJ" vánoční strom Jičínska i kraje

Konec 60. let přinesl uvolnění těžké totality a Bosák se tak jako předseda ČOV zabýval především plánováním letních olympijských her, které se měly v roce 1980 konat v Praze. Jenže v roce 1968 vtrhla do Československa vojska Varšavské smlouvy a všechno se změnilo.

„Emánek nastoupil v roce 1969 do funkce ministra mládeže a tělovýchovy. Dodnes mu někteří nedokážou odpustit, že byl členem komunistické strany. Dlouho v ní ale nevydržel a za svoje názory byl naopak komunisty stíhán,“ vysvětluje Starý.

Aby taky ne. Bosák se jako jediný člen tehdejší vlády zúčastnil pohřbu Jana Palacha, v očích komunistů mu neprospělo ani blízké přátelství s Věrou Čáslavskou. Ta do historie vstoupila svým úspěchem na olympiádě v Mexiku v říjnu 1968, ale především svým tichým protestem proti okupaci při předávání medailí. Bosák, který na olympiádě soutěžil v hodu oštěpem, byl tehdy vedoucím československé výpravy.

„Po těchto olympijských hrách, které se staly manifestací proti okupaci ČSSR, byl vyloučen z vysokých funkcí, později i z KSČ. Pod nátlakem musel přislíbit spolupráci, a přestože nikdy na nikoho nedonášel, už napořád ho to trápilo,“ dodává Miloš Starý. Do roku 1990 učil Bosák organizaci a řízení tělovýchovy na Karlově univerzitě a poté odešel do penze jako čestný člen Československého olympijského výboru.

Kresby jako dar

Až do konce svého života v roce 2011 se věnoval atletice, s velkou vášní sbíral umění a věnoval se také vlastní kresbě a grafické tvorbě. Uspořádal 12 samostatných výstav grafik s tematikou sportu a Jičína. „Jeho neopakovatelný rukopis a humorná nadsázka činí z jeho grafických listů umělecké doklady o významných událostech, jubilejích i hrdinských skutcích,“ popisuje Bosákovu tvorbu Starý. Kresby se objevily také na řadě pozvánek a diplomů. Všechny nakonec skončily v majetku jičínského atletického klubu a až do konce letošního prosince jsou k vidění na zdech kavárny Amos. „Myslel jsem, že mi jich zbývá víc. Emánkovy kresby ale postupně rozdáváme, kdykoliv někdo z klubu něco slaví,“ dodává.

Před zraky kolemjdoucích naporcoval Ladislav Štěrba 56kilového tuňáka ani ne za půl hodiny.
Líčka nebo steak. Porcování obřího tuňáka na Husovku přitáhlo fronty gurmánů

Emanuel Bosák se dožil 87 let. Kromě ikonických kreseb po sobě zanechal také legendární sportovní události, které spoluzakládal. Patří k nim závody Jizerská padesátka, Krkonošská sedmdesátka nebo tradiční Mikulášský běh na Bradech, jehož 77. ročník se uskutečnil tuto neděli. Za svůj přínos rozvoji olympijského hnutí získal od Mezinárodního olympijského výboru v roce 2009 Medaili Pierra de Coubertina a byl slavnostně přijat vedením města na jičínské radnici. Cenu města Jičína pro nejvýznamnější osobnosti ale - nejspíš kvůli politické minulosti - nikdy nedostal.

„Když potkáte velkou lidskou osobnost, poznáte to velmi brzy. Zdá se vám, že toho člověka znáte léta a že vám rozumí. Pak přijdete na to, že ten laskavý, chytrý a ušlechtilý člověk prožil svůj život důstojně a statečně a postupně zjišťujete, že vás osud svedl dohromady s Mistrem kresleného vyprávění o životě a přátelství plném humoru a reálií života,“ vzdal hold Bosákovi v roce 2009 nedávno zesnulý malíř a kamarád Michail Ščigol.