Ředitel Věznice Valdice se stadion rozhodl uzavřít veřejnosti, což vyvolalo velkou vlnu nevole a Valdičtí v čele se starostou Zdeňkem Žurkem a fotbalovým klubem se proti rozhodnutí bouří. 

Mnozí ale také vidí problém v tom, že věznice začala areál využívat k výcviku psů. „Přijde mi trošku zvláštní, že na fotbalovém hřišti mají přednost psi. Nejsem detailista, ale můj názor je takový, že je to krajně nehygienické. Vždyť se tady pohybují i děti. Někdo by měl sjednat pořádek," zamýšlí se nad problémy trenér dorostu František Bezucha a pokračuje:

„Už dělám trenéra dlouho a troufám si říct, že ve Valdicích máme jedno z nejhezčích hřišť. Fotbalový klub se tady o to pečlivě stará, udržuje trávník a provádí veškeré nezbytné opravy a údržbu spojenou s provozem areálu. Skutečně mě zaráží, proč věznice snahu místních nadšenců ničí tím, že zde cvičí své psy," rozčiluje se Bezucha, který se přiklání k tomu, aby byl stadion převeden na obec.

Zlobí se i předseda fotbalového oddílu Michal Franc. „Začali nám odcházet sponzoři a nové jen těžko sháníme. Nikdo tady do toho nechce investovat. Všichni argumentují tím, že buď je to cvičák nebo hřiště. Já jejich postoj chápu, proto bych byl rád, kdyby se nám podařilo situaci vyřešit," upozorňuje na současný stav Franc, za kterým stojí i obyvatelé Valdic. „To, co se tady děje, není normální. Každý koho znám si jen ťuká na čelo a přístupu vedení nápravného zařízení nerozumí. Nevím, co víc bych vám k tomu řekl, než jen to, že pan ředitel dělá v obci zbytečné dusno," podělil se s námi o svůj názor místní, který si nepřeje zveřejnit své jméno.

Bývalý předseda fotbalového oddílu Roman Horna souhlasí s názory většiny. „Jsem naprosto šokován tím, co se ve Valdicích děje. Celé situace na mě působí jako ukázka jakési mocenské síly a vzdoru. Nepamatuji si, že by se v obci někdy něco podobného dělo v minulosti. Musím přiznat, že mám dokonce pocit, že je zde určitá snaha fotbal ve Valdicích zlikvidovat," obává se Horna.

Podle něj se nikdy ani neuvažovalo o tom, že by pozemek mohl být využíván k výcviku psů. „Na to v obci byly a stále jsou vyčleněny jiné prostory. Hřiště bylo vždy plně k dispozici nejen klubu, ale také škole, ať už mateřské či základní. Scházeli se zde i příslušníci vězeňské služby, kteří zde zdokonalovali svojí zdatnost. Prostě odjakživa fungovala vzájemná symbióza, která se nyní kamsi vytratila," vzpomíná Horna.