Krásně zelený povrch koupaliště místy poněkud narušen, zejména u schůdků. Už třicet (nebo čtyřicet?) roků po nich v tuto dobu každý rok vstupují plavci, aby dodrželi bohulibý zvyk.

Jistě by si asi pamětníci vzpomněli na příběh, který stál u zrodu vánočního špláchu. Bohumír Procházka, který vstoupil někdy v ročníku druhém, či třetím, už je tak starý, že si nepamatuje nic. Není to důležité, důležité je vstoupit. Protože tohle je podmínka k tomu, aby člověk byl po celý rok zdráv.

Hlavně si nemyslete, že koupat se sem chodí otužilci. Snad jeden, či nepatrně víc, jich tu bylo. Jinak obyčejní lidé, možná mnozí sportovci. Nikdo si nestěžoval, že by mu byla zima. Každý si ve vodě vytrvá, jak je mu libo. Po výlezu a ustrojení je skvěle. Možná, zejména když býval mráz, prsty u nohou a rukou se chvilku zahřívají.

Nebylo tedy letos třeba bořit ledy, jak bývalo v časech mrazů. Myslím, že i osm pod už bylo. Ale to je úplně jedno. Příjemno je vždycky. I tím, kolik lidí se sejde, jak se pozdraví, popřejí si.

Možná, že někomu, vlastně všem, asi vadil onen zelený povrch. Někdo mu říká žabinec, ale možná se správně jmenuje úplně jinak. Koupaliště nemá dostatečný průtok. Správce skal slíbil, že se průtok pokusí obnovit. Koupaliště v Prachovských skalách už několik let není koupalištěm. Pardon, s výjimkou Štědrého dne. Ale to se nepočítá, protože se všichni koupou načerno, bez placení. Bohumír Procházka