Letošní rok byl vyhlášen Evropským rokem rozvoje. Mnoho zemí světa je stále zmítáno válkami a násilím, které jsou příčinou chudoby a diskriminace. Můžeme jim my, Evropané, pomoci? Jak se stavíme k migrantům? Dokázali bychom se vzdát vlastního pohodlí a zúčastnit se dobrovolnických akcí? A jak si představujeme Evropu za 35 let? Na tyto otázky jsme se letos ptali středoškoláků z celé České republiky.

Do soutěže, která je organizovaná ve třech úrovních, od okresního kola přes krajské do celostátního, posílali studenti středních škol své příspěvky na několik zadaných témat. Jiří Ondráček z Hořického gymnázia svůj soutěžní příspěvek napsal na téma EU kolem nás : Čím pomohlo EU městu, okolí, změnilo se něco díky podpoře?

Příspěvek studenta, který navštěvuje druhý ročník Hořického gymnázia přinášíme v plném znění:.
15 minut

Sedím tu na lavičce. Slyším hukot sirén a dusot poblázněných lidí. Stále si přeříkávám citát: „Jednota v rozmanitosti…, jednota v rozmanitosti …". V rozčílení vstanu a snažím se vykřiknout. V tu chvílí mě však ozáří jasné světlo a pak nastává velká tma.

„Patnáct minut" oznamuje radar. Sedím na lavičce a přemýšlím. „Ach ano, co nám EVROPSKÁ UNIE přinesla? Jsem stár, všechny vydělané peníze ztratily svou hodnotu a já nemám nic. Podrobné popisy o tom, jak mám dělat palačinky, jak je pojmenovat, zruinovaly mou tradiční firmu. Po tom, co si státy jako Řecko začaly vyskakovat a odpustily se všechny dluhy, ztratil slib a zákon svou hodnotu."

Bohužel, propukla válka. Jinam to přeci nemohlo dojít. „Deset minut" ozvalo se z radaru. Tenkrát to byly jiné časy. Všichni říkali, jak uděláme jednotnou Evropu. Pusťme sem migranty! Předejme si tradice!… Všechno ztratilo svou originalitu, všechno ztratilo svůj šarm, nyní je všechno tuctové. PĚT MINUT! – oznámil radar. Tak, a teď tu jen čekám na smrt. Jednota v rozmanitosti, ano tak to bylo.

„Dvě minuty do vpádu vojsk!" A je to tady, kde jsou teď naši spojenci, kde jsou teď ti, co celé tohle vymysleli. Kde jsou lidé, co se probojovávali za vstupem do Evropské unie. Češi si šli vždy zlatou střední cestou a nyní? Teď už věřme jen v zázrak. (V pozadí odpočítávání… 10, 9, 8,…) Ale ne, EVROPSKÁ UNIE není zlo, to lidé jsou. Ona jim dala pouze příležitost. Hlásala: „jednota v rozmanitosti. Tak jsme si to vydupali i u nás! Ano…, jednota v rozmanitosti, jednota v rozmanitosti"

Rozhovor s autorem příspěvku:

Jiří Ondráček.Jiří Ondráček bydlí v Hořicích a do Jičínského deníku poslal příspěvek na téma EU kolem nás. Autor studuje druhý ročník Hořického gymnázia, je mu 17 let

Proč jste se rozhodl pro tuto školu a jaké zvažujete další studium?
Nejsem si jistý, zda myslíte přímo Hořické gymnázium nebo gymnázium všeobecně. To, že budu studovat tento typ školy, vyplynulo nějak samo při rozhodování v šesté třídě. O tom, že chci studovat přímo tuto školu, jsem uvažoval před necelým rokem, protože se mi nelíbilo, jak fungují státní gymnázia a jejich styl učení, kde je důraz kladen na paměť a ne na vědomosti, a kde se také nevyužívá potenciál jedince.

Jak jste se dozvěděl o soutěži regionálního Deníku?
Od paní učitelky na český jazyk.

Studujete odbornou školu, patří český jazyk k vašim oblíbeným předmětům?
Vždycky jsem zastával názor, že by se člověk měl rozvíjet různými směry. Být takový renesanční člověk v nynějším světě. Takže až na matematiku se zajímám o všechny předměty. Navíc český jazyk a dějepis by měl být zakořeněn v každém pravém vlastenci.

Píšete rád slohové práce?
Ano, líbí se mi pracovat s jazykem, hrát si takzvaně na spisovatele, vymýšlet různá spojení a dávat písmenům život, například v podobě úvahy.

Čtete noviny? Pokud ano, jaký žánr máte z tohoto pohledu nejraději?
Noviny a knihy jsou mi bližší než internetové články, takže ano. Problém však nastane, když jdu do knihkupectví nebo do trafiky, kde se kvalitní beletrie a články ztratí mezi narychlo zplozenými hloupostmi nebo bulvárem. K mým nejoblíbenějším patří úvahy nebo rozhovory, nepohrdnu však ani hezky napsanou satirou na dnešní dobu.

V kterých zemích Evropy už jste byl? Případně která z nich vás nejvíce oslovila a čím?
Jako každý správný Čech jsem jezdil s rodiči do Chorvatska. Také jsem navštívil s hořickou ZUŠ Itálii nebo prožil týden v Oxfordu v Anglii s výlety do okolí. Jelikož mám rád umění a chtěl jsem vidět Sixtinskou madonu od Raffaela Santiho naživo, byl jsem v Drážďanech. Dá se tedy podotknout, že mi Evropa není až tak cizí. Nelze však říct, který stát mě nejvíce oslovil, protože každý na mě udělal jiný dojem, každý měl úplně jiné genium loci, a to se mi líbí. Kdyby bylo vše tuctové, neměl bych důvod cestovat.

Bavila by vás práce v novinách?
Jak jsem již zmínil, já se ničemu nebráním. Každá zkušenost je do života dobrá, i zametání ulic přináší jistý přínos pro hodnotu člověka, ačkoliv se to na první pohled nezdá.   (kov)